Hlavní stránka

Slarque – Oceánie 2014

71. Novozélandští hasiči 72. Silnice mezi dvěma jezery 73. Jezero Hawea 1 74. Jezero Hawea 2 75. Jezero Hawea 3

76. Jezero Hawea 4 77. Jezero Hawea 5 78. Jezero Hawea 6 79. Jezero Wanaka 3 80. Jezero Wanaka 4

8. den – sobota 15. března

Na západ je cesta dlouhá

Ráno jsem se šel nasnídat do kuchyně. Až tady jsem si všiml, že jedna půlka chladicího prostoru je označená jako lednice, ale druhá jako mrazák (fridge / freezer). A v něm jsem měl přes noc snídani. Rebarborový jogurt byl pěkně tuhý, ovocný salát trochu křoupal, v džusu to po zatřesení chrastilo, tak jsem ho ani nenačínal. Na pokoji mám jeden teplejší a načatý. Příště bych si měl dávat víc pozor. Sbalil jsem si věci a došel si do kuchyně nabrat vodu do cyklolahví. Něco tam smrdělo, jako když někdo něco pálil. Po pár minutách (tedy zhruba v 8:45) se na pokoji rozezněla siréna a ženský hlas nás instruoval, že máme neprodleně opustit budovu nejbližším východem. Asi jsem tušil, odkud vítr zavál. Pobral jsem své věci a šel ven. Honza tvrdil, že se nás poplach netýká, že to je jen atrakce pro zdejší mládežníky. Před hotelem už každopádně zastavovalo blikající hasičské auto (obr. 71). A ano, šlo o požární hlásič z jedné z kuchyní ve druhém patře. Zajímavé zpestření, ale nemusel bych ho mít každé ráno.

V 9 hodin jsme se stejně měli sejít na parkovišti u aut. Ranní bojovka nám to narušila jen minimálně. Naším cílem bude Heritage Park Lodge v Haastu, a máme si dávat pozor, protože Heritage tam má v názvu skoro všechno. Jaké překvapení! Pojedeme po hlavní silnici číslo 6 (ostatně tam žádná jiná cesta nevede) mezi dvěma jezery k severu, pak přes jedno sedlo a dolů na západní pobřeží, ke kterému ovšem nedojedeme. Celkem to bude asi 140 km. Část se můžeme cuknout autem. Jelikož od začátku dovolené slýchám, že v neděli bude pršet, což se teď změnilo na „v neděli bude nad Novým Zélandem přecházet cyklón“, hodlám tuto trasu ujet celou. Bůh ví, zda zítra na kolo vůbec usednu.

Vyrážíme chvíli před půl desátou. Z Wanaky stoupáme na východ, u atrakce jménem Puzzling World, kam by chtěl znovu Honza, i když už tam byl, máme 332 metrů nad mořem. Tady nás předjely naše dodávky. Po třech kilometrech jízdy dorážíme k jediné kritické křižovatce této etapy. Dojeli jsme totiž k hlavní silnici číslo 6: pokud bychom pokračovali rovně, stočili bychom se za chvíli k jihu a jeli do Cromwellu (a ten už jsme navštívili). Takže odbočujeme doleva, směrem k severu. Do konce etapy už nás žádná další křižovatka nečeká. Silnice se za chvilku začne stáčet na severovýchod. Když máme ujeto 5,7 km, přejíždíme most přes řeku Cluthu. Druhá nejdelší novozélandská řeka totiž vytéká právě z jezera Wanaka. To jsme v nadmořské výšce 278 metrů, což teď bude nějakou tu dobu naší nejnižší výškou (obr. 72). Na 11. kilometru už máme 397 metrů nad mořem. Pak čtyři kilometry sjíždíme k jezeru Hawea (343 metrů nad mořem). Podél břehu tohoto jezera teď pojedeme k severu přibližně 22,5 km (obr. 73 až 78). Ke konci to bude dokonce asi dva kilometry po rovině, ale jinak klasická houpačka: nahoru, dolů a zase znovu. Nebudu to rozepisovat, nejníže jsme tu byli ve 343 metrech (Wikipedia opět udává nadmořskou výšku hladiny jezera 348 metrů, ale ani tady jsme se nenamočili), nejvýše ve 449 metrech.

Za koncem jezera následoval krátký výšlap do 406 metrů a byli jsme v průsmyku mezi oběma jezery. Cedulka hlásala: The Neck, Elevation 405 m; u šipky vpravo stálo Lake Hawea 346 m, u šipky vlevo Lake Wanaka 277 m. Ano, mezi jezery to tu je opravdu jen kousek, takže jsme za chvilku pokračovali k severu podél východního břehu jezera Wanaka (obr. 79 a 80)…