Hlavní stránka

Slarque – Oceánie 2014

51. Hory před hotelem 52. Hory a řeka Shotover 53. Kopce u silnice 1 54. Kopce u silnice 2 55. Osel

56. Arrowtown 1 57. Arrowtown 2 58. Arrowtown 3 59. Arrowtown z výšky 60. Krajina u Arrowtownu 1

7. den – pátek 14. března

Přes nejvyšší silniční sedlo

Naše ubytování nabízelo snídaně, tak jsem ji šel zkusit. Nejdříve tedy dolů na recepci, zaplatit 8 dolarů a s kouskem papíru zase zpátky nahoru. V jídelně mi byl papírek odebrán a já zjistil, že se za něj skoro nic nenabízí. Naše ranní ptáčata už skoro všechno snědla. Martin Vohryzek došel za odebíratelem papírků, jestli by nemohl menu doplnit, a ten se do toho pomalu pustil. Vločky, mléko, džus, čaj, toastový chléb, máslo… Škoda zbytečně vyhozených osmi dolarů. Při ranním brífinku se dozvídáme, že naším cílem bude Base Wanaka (občas uváděný i jako Base X či Base Backpackers). Tedy ubytovna pro batůžkáře. Také se dozvídáme (trochu kecám, ve skutečnosti jsme to řešili předchozí večer ve snídaňové jídelně), že z Arrowtownu by se mělo podle některých map dát vyjet ve směru na Cardronu, a nemuseli bychom si tedy zajíždět k jihu přes Arrow Junction. Uvidíme. Etapa bude opět krátká, a určitě přes kopec.

Vyrážím mezi posledními asi ve tři čtvrtě na deset (obr. 51). Martin s Klárou nám nechtěli věřit, že vyrážíme na kolech všichni, tak si počkali až na Petra. My jsme si zatím s Járou sjeli kousek naproti na vyhlídku na řeku Shotover (obr. 52). Pak jsme zjistili, že včerejší stoupání do cíle vrcholilo jen o půl kilometru dál ve výšce 469 metrů. Pak kousek dolů do 453 metrů a zase nahoru do 481 metrů. To jsme ještě neměli ujeté ani dva kilometry a teď nějakou dobu pojedeme vlastně jen s kopce (obr. 53 a 54). Kousek před Arrowtownem jsme se na chvíli zastavili u veterinární kliniky, kde byla v ohradě prasata, kozy, srna, osel (obr. 55) a další zvířectvo. Volně tu pobíhaly kachny či slepice. O kousek dál byla další zastávka u kostelíku pod obrovskými tújemi. Pak bylo jediné ranní stoupání o 25 metrů a hned to samé dolů. A už jsme byli v centru městečka.

Arrowtown je historické město s asi dvěma tisíci stálých obyvatel. Bývalé hornické město mělo v dobách zlaté horečky přes sedm tisíc obyvatel. Dnes je největším lákadlem hlavní nákupní ulice jménem Buckingham Street (obr. 56 až 58). To je pohled jak z westernu (tedy, kdyby na ní neparkovala zcela současná auta). Potkali jsme se tu s Honzou, který tu měl před chvílí nepěkný pád přes obrubník, kterého si nevšiml. Na turistické mapě na hlavní ulici jsme se zorientovali, kudy chceme jet hledat naši výpadovku směrem na Crown Terrace. Honza už byl opět neznámo kde. Mapu jsem si zapamatoval dobře, takže jsme za chvíli byli u řeky Arrow, která dala městu jméno. Před námi byl brod! Ale asi o deset metrů vpravo byl přes řeku most, takže jsme radši popojeli. Rozloučili jsme se s Petrem, Martinem a Klárou, kteří pojedou zpátky k autům, a s Járou vyrazili na lesní pěšinu. Měli jsme ujeto 14,8 km, bylo za pět minut 11 hodin a nadmořská výška činila rovných 400 metrů nad mořem.

Jára začal po kamenité lesní stezce rovnou kolo tlačit, to já nemám rád, tak jsem mu řekl, že počkám nahoře. Zanedlouho poprvé na této dovolené došlo na nejlehčí převod a svoji rychlost kolem pěti kilometrů za hodinu jsem ještě snižoval pár zastávkami na vydýchání. Při jedné z nich mě předběhla nějaká běžkyně. Sláva, vrchol! Mám ujeto 16,8 km, takže jsem stoupal jen 2 km. Nadmořská výška zatím stoupla na 654 metrů. Ta ženská, co to sem vyběhla, zatím seděla na jedné z laviček s výhledem na Arrowtown dole pod námi (obr. 59). Pro jistotu jsem se jí zeptal, jestli ta cesta pokračuje na Crown Terrace, což mi potvrdila. Ptala se, kam jedu, tak jsem jí řekl, že přes Cardronu do Wanaky, což podle jejího obdivného pohledu znamenalo, že tohle zatím bylo jen zahřívací kolo. No, nevím, já bych tenhle krpál vybíhat nešel, takže můj obdiv měla zase ona. Jára naštěstí netlačil kolo až nahoru, takže jsem na něj ani dlouho nečekal (obr. 60)…