7. den – čtvrtek 29. března

Duny a přejezd

… Pro nás byl kaňon Sesriem zajímavá fotografická zastávka (obr. 71 a 72), po které jsme pokračovali k benzínce v Sesriemu pro nějaké jídlo a pití na cestu. Pak jsme se vrátili zpět do Sossusvlei Lodge, naložili zavazadla a kola (oboje už bylo nachystané u recepce, z pokojů nám vše vystěhovali). Pro lepší štosování do zadní části autobusu jsme vyndávali přední kola. Výsledkem byla celkem průchozí chodbička (obr. 75).

Pak už jsme vyrazili na cestu. Jelikož Sam rozhodně nevolil nejkratší trasu, čekalo nás přes 500 km. Dost dlouho jsme jeli po nám už dobře známých prašných silnicích, až před půl třetí odpoledne na okraji trošku větší vesnice jménem Maltahöhe jsme vjeli na asfalt. A rovnou jsme zaparkovali před zdejším obchodem. Něco chlazeného k pití sice bodlo, ale největší atrakcí obchodu byly mapy světa s barevnými špendlíky (obr. 73) a zeď plná nápisů. Nakonec jsme zapíchli pár špendlíků do České republiky a volné místo na zdi vyzdobil Petr nápisem v češtině informujícím o našem zájezdu (obr. 74). Jestli někdo pojedete kolem, zkontrolujte oboje. O 110 km východněji zajíždí Sam k benzínové pumpě v Marientalu a doplňuje naftu. Tam také najíždíme na nám už známou silnici B1, po které pokračujeme pár hodin k jihu. Cestou se snažíme vyfotit na temně zatažené obloze zářící duhu (obr. 76).

O nějakých 230 km jižněji těsně před Keetmanshoopem odbočujeme vlevo a vzápětí opět opouštíme asfalt. K našemu ubytovacímu zařízení jménem Quivertree Forest Rest Camp dorážíme o půl sedmé večer (obr. 77). Ubytování vypadá jako vesmírné moduly z nějaké nízkorozpočtové sci-fi (obr. 78 a 79). Jsou třílůžkové (bydlím s Járou a Martinem), vybavené kuchyňkou, koupelnou, klimatizací i moskytiérami nad lůžky. Večeři pro zájemce o stravu přichystala paní domácí (zase něco z oryxe, ale velmi dobré), pak už míříme do našich modulů. Pokud v noci někdo něco nezmáčkne, snad tu budou stát i zítra.

8. den – pátek 30. března

Stromy, šutry, silnice

Ráno jsme se probudili na stejných místech, takže nikdo přes noc neodstartoval. Trochu jsem zaváhal a šel na snídani až na dohodnutou osmou, takže mi toho po našich ranních ptáčatech moc nezbylo. Tady prostě nejsou připraveni na nájezd nenažraných cyklistů. Po snídani jsem zaplatil včerejší večeři a zároveň si koupil vstupenku (za 55 dolarů) do obou zdejších atrakcí. A zašel jsem si vyfotit jednu pěknou kočku, která byla naštěstí za plotem (obr. 80)…