Hlavní stránka

Slarque – Jižní Amerika 2013

171. V další lanovce 172. Pohled z kopce k přístavu 173. Barevné Valparaíso 174. Klavírní schody a sedmiramenný svícen 175. Valparaíso pro elektrikáře

176. Pokoj v hotelu v Santiagu 177. Chilská vlajka před prezidentským palácem 178. Palacio de La Moneda 1 179. Palacio de La Moneda 2 180. Strážkyně s hlídačem

16. den – sobota 30. března

Valparaíso – Santiago

… Od přístavu jsme opět šli do města. Potkali jsme i rybí trh, ale nebyl jsem si jistý, co jsem to vlastně předchozího večera snědl. Také jsme vyzkoušeli další z místních výtahů, abychom si zase mohli město projít trochu výš (obr. 171 až 175). Před polednem jsme se vrátili k hostelu a odvedli dolů k autobusu svá kola i zavazadla. Zhruba ve čtvrt na jednu jsme vyrazili na cestu do hlavního města. Asi 19 km od Valparaísa je jezero Peňuelas, jež zásobuje města pod kopci pitnou vodou, ale ze silnice vidět nebylo. Jinak na trase byly vlastně jen dvě města, která jsme mohli zahlédnout, Casablanca a Curacaví. Podle google maps náš přejezd znamenal 116 km cesty a 2 hodiny a 14 minut autem. Autobusem by to s našimi šoféry zřejmě bylo o něco déle. Nám se to ovšem ještě protáhlo o zhruba hodinovou přestávku na jednom odpočívadle u silnice, kde jsme zabalili kola zpátky do krabic. Nezapomněl jsem ani vrátit půjčený přední rychloupínák. Takže k hotelu Imperio Suites v hlavním městě dorážíme až chvilku před čtvrtou odpoledne. Ubytování se tentokrát rozděluje podle toho, kdo tu bude jen jednu noc a kdo dvě. (V neděli se nás polovina vracela do Čech, druhá polovina v pondělí ráno odlétala na několik dní na Velikonoční ostrov, který také patří k Chile.) Ve třílůžkovém pokoji bydlím s Pavlem Šnajdrem a Járou (obr. 176). My s Pavlem na pokoj podle pokynů od Petra dotáhneme i kola, Jára po konzultaci se šoféry nechá to svoje v autobuse. Na rozdíl od Kapského Města si myslím, že to bylo lepší řešení.

Trochu se zkulturníme a v pět vyrážíme na procházku po městě. Jdeme směrem k centru hlavní třídou se stručným názvem Avenida Libertador General Bernardo O'Higgins (to bych tak chtěl psát na poštovní obálky) a naše včerejší vtipy se stávají realitou. Po zhruba 2 km procházky po hlavní tepně města jsme potkali asi tři otevřené podniky, vesměs z rodu rychlého občerstvení. Všechno ostatní zamčené, zabedněné. Je Bílá sobota a zdejší obyvatelé to s náboženskými svátky myslí vážně. Došli jsme až na náměstí Plaza de la Ciudadanía. Celá avenida je tvořená dvěma pruhy vozovky a uprostřed je pás fungující jako dlouhý přerušovaný park, kterým probíhá i cyklostezka. Na tomto náměstí je ovšem uprostřed obří stožár s obrovskou chilskou vlajkou (obr. 177). Na konci náměstí stojí prezidentský palác Palacio de La Moneda (obr. 178 až 180). Takže to vezmeme kolem něj a na cestu zpátky se dáváme ulicí Moneda. Zastávka v cukrárně byla krátká a levná, ale přibral jsem po ní asi pět kilo (subjektivně) a úplně si zalepil pusu (objektivně). Naštěstí jsme, už opět na hlavní třídě, jen na protějším břehu oproti cestě od hotelu, narazili na otevřený market, kde jsem si koupil plechovku piva za účelem svého rozlepení…