Hlavní stránka

Slarque – Jižní Amerika 2013

121. Hora nad Las Cuevas 122. Las Cuevas 123. Bývalé nádraží v Las Cuevas 124. Na cestě do sedla 125. Silnice pod námi

126. Andský štít 1 127. Cristo Redentor 128. Kopec nad sedlem 129. Andský štít 2 130. Tady začíná Chile

13. den – středa 27. března

Královská etapa

… Vyráželi jsme zhruba v 9:25. První tři a půl kilometry jsme měli natrénované ze včerejška, pak stoupání na čas ustalo a do 9. kilometru jsme jeli po drobných vlnkách víceméně ve stejné nadmořské výšce. Pak už nás silnice přestala konejšit a začalo se opět stoupat. Na silnici bylo zase několik tunelů, ke konci i jeden delší. Před ním jsem viděl Honzu, který nemá rád tunely, jak to bere někam po kamenech nahoru, aby tunel překonal vrchem. Počkal jsem si, až za sebou nic neuvidím a vjel jsem do tunelu. Kdesi zhruba v jeho třech čtvrtinách jsem zezadu slyšel zvuk ohlašující blížící se náklaďáky, takže jsem zastavil, hodil kolo na chodník a stoupl si vedle něj. Přede mnou na konci tunelu už začalo svítat, takže při první větší mezeře mezi auty jsem opět skočil na kolo a rychle vyrazil ven z tunelu. Hned za ním byla vysokohorská obec Las Cuevas, kde parkoval náš autobus. Už od něj jsem sledoval Honzu, jak sjíždí zpátky na silnici a pak doráží k nám. Bylo půl jedenácté, za sebou jsme měli 14,5 km a nadmořská výška činila 3160 metrů. Las Cuevas (obr. 121 a 122) je nejvýše položená obec provincie Mendoza, byť měla při posledním sčítání lidu pouhých 7 stálých obyvatel, ale je zde restaurace, hotel a stanice četníků i celníků. Do roku 1984 sem jezdily i vlaky a odsud do chilského Los Andes byla trať dokonce elektrifikovaná. Zbytky drátů jsou na nádraží vidět dodnes (obr. 123).

V Las Cuevas pár lidí nakládá kola i sebe do autobusu a my ostatní opouštíme asfaltový povrch. Ještě se fotíme pod bránou vedoucí na úzkou klikatou silnici, která nás dovede až nahoru do sedla, takže vyrážíme v 11 hodin. Jsem cyklista vrchař, takže jsem sice jel opatrně, abych to v řidším vzduchu nepřepálil, ale za chvíli jsem byl stejně vepředu sám s Tondou (obr. 124), který si na tuto etapu oblékl dres z výjezdu na známé italské Passo dello Stelvio, což o jeho vrchařských dispozicích hovoří celkem jasně. Řidší vzduch byl znát, takže jsem jel na lehčí převody, než kterým by odpovídal sklon cesty. Po ní nás občas předjížděla i nějaká osobní auta. Zatáčky byly rozbitější, ale při rychlosti oscilující mezi 5 a 8 km/h to moc nevadilo. Pod námi byla dlouho vidět silnice vedoucí z Las Cuevas k tunelu, na které stála dlouhá kolona kamiónů (obr. 125). Osobní auta i autobusy je předjížděly. Nakonec jsem přestal zastavovat na focení a setřásl i Tondu. Najednou se přede mnou za zatáčkou ukázala jakási budova a já byl na vrcholu (obr. 126), takže ani nedošlo na nejmenší tác. Bylo půl jedné, v nohách jsem měl 23,5 km a dosáhl jsem nadmořské výšky 3831 metrů nad mořem podle mého GPS loggeru (podle wikipedie by to mělo být 3854 metrů, takže mám holt smůlu, já byl o dvacet metrů níž :-/).

Během druhé poloviny 19. století se množily spory mezi Argentinou a Chile ohledně jejich hranice, jejíž délka je asi 4500 km. V roce 1898 se už obě země připravovaly na nadcházející válku, když přece jen byla v únoru 1899 zahájena jednání na nejvyšší úrovni, která skončila úplným urovnáním sporů 28. května 1902. Na popud argentinského biskupa začala sbírka na sochu Krista Spasitele, která byla v horském sedle přesně na hranici obou zemí postavena 13. března 1904 jako symbol argentinsko-chilského přátelství. Ve španělštině se socha jmenuje Cristo Redentor, je vysoká šest metrů, přičemž kříž má metrů sedm (obr. 127). Cristo Redentor se také používá jako označení tohoto místa, kudy až do roku 1980, kdy byl vybudován více jak tříkilometrový silniční tunel pod horami, jezdila veškerá automobilová doprava. Problémy často působil silný vítr a v zimě navíc sníh a teploty kolem -30 °C. Nám naštěstí nijak moc nefoukalo a bylo by to klidně na kraťasy a krátké rukávy.

Na vrcholu byl první Honza, který ovšem vyrážel od autobusu skoro o půl hodiny dříve a který si nahoře vylezl ještě na jeden z kopců nad sedlem (obr. 128). Postupně nás tam přibývalo, až jsme nadělali dost všelijakých fotek (obr. 129) a nastal čas zahájit cyklistiku v Chile (obr. 130)...