5. den – čtvrtek 24. října

Po rovině vnitrozemím

… Silnice číslo 10 byla značně frekventovaná a hned dopoledne jsme na ní předjížděli snad tisícovku cyklistů. Školáci jeli domů na oběd. Kdo neviděl, neuvěří. Všichni v bílých košilích, spousta z nich měla přes ústa a nos roušky, občas bylo vidět dvě postavy na jednom kole, přičemž šlapaly obě. Ale jak nás viděli, tak se všichni smáli, mávali na nás a volali „hallo“, což znamenalo, že se ve škole učí anglicky. Za křižovatkou, kde se tito cyklisté začali rozdělovat (obr. 61 a 62), jsme si dali krátkou pivní přestávku. Za sebou jsme měli prvních 19 km.

Náš autobus parkoval kousek před městem Thai Binh, ale moc jsme se u něj nezdržovali (obr. 63). Pokračovali jsme do města na oběd a autobus nám byl v patách. Restauraci jsme si našli poblíž křižovatky dvou nejrušnějších ulic, bylo 12:10 a ujeto jsme měli 43 km. Obsluha kvůli nám vyhodila nějaké naštvané študáky a my zabrali stůl hned u vchodu. Začali nám nosit lahvové pivo a pokračovalo to podobným stylem mnoha mističek s jednotlivými doplňky rýže jako předchozího dne (obr. 64 a 65). Vydatně najedení jsme pokračovali v jízdě zhruba ve 13:20. Náš směr se z dosud převažujícího jižního opět stočil k západu, kde hlavní silnice naštěstí objíždí město Nam Dinh (ona vlastně objížděla i Thai Binh, ale my ne), a pak jsme už zase jeli k jihu.

Provoz na hlavní silnici už nás všechny svorně štval, jenže vedlejší rovnoběžné silnice zobrazené na mapě jsme nedokázali najít. Ve tři odpoledne jsme kus od silnice zahlédli zvláštní kostel, tak jsme se k němu vyrazili podívat. Šlo sice o katolický kostel, ale byl zepředu i z obou boků obklopen vodním příkopem, což se zrovna často nevidí. Na betonovém chodníčku kolem vody Vietnamky sušily rýži (obr. 66). Kostel jsem si objel, pak jsem šel s ostatními i pěšky do středového prostoru se samotnou budovou (obr. 67 až 70)…