3. den – úterý 22. října

Halongská zátoka

… Dál nás naše loď vezla zátokou (obr. 21, 22, 24 a 25) směrem k jeskyni, jejíž vstup jsme měli zaplacený v rámci lodního lístku. Cestou nám posádka nabízela k nákupu perlové náhrdelníky, náramky a náušnice (obr. 23), či jakési vyšívané hadříky. Ani pro jedno z toho jsem neměl uplatnění. Loď nás vyplivla na malém molu a jela o kus vedle k většímu přístavišti (obr. 26) v místě, kde z jeskyně vylezeme. Jeskyně byla prostorná, ale místní si zbytečně moc vyhráli s barevným osvětlením (obr. 27), díky kterému byly kousky jeskyně fialové, oranžové, modré, žluté, zelené atd. Pak znovu najít naši loď (obr. 28) a už následoval návrat do výchozího přístavu. (Takhle se ovládá vietnamská pramice – obr. 29.) Cestou jsme zaplatili útratu za piva, nebo co kdo pil. Před přístavem jsme se ještě naposledy nacpali do našeho nedostatečného dopravního prostředku a nechali se odvézt k hotelu Blue Sky přímo ve městě Ha Long. Naštěstí to byl opravdu jen kousek cesty a v pět hodin už jsme byli úspěšně ubytovaní a vyrazili jsme do hotelové garáže vytahovat obsah našich krabic a udělat z něj opět funkční dopravní prostředky. Zatímco jsme toto konali, venku nastala tma. To pro nás bude v následujících dnech důležité: stmívá se kolem půl šesté a během asi deseti minut je naprostá tma.

Odchod na společnou večeři byl naplánován na sedmou hodinu. Hanka nemontovala žádné kolo, takže už měla obhlídnuté okolí našeho hotelu a poněkud překvapivě nás vedla do korejské restaurace. Inu, proč vlastně ne? Pivo opět lahvové, i když jsme si ho mohli nalít do sklenic, a jídlo jsem si vybral perfektní. V misce byla vespod rýže a na ní slušná porce výborně připraveného masa (obr. 30). S hůlkami mi to kupodivu celkem začíná jít. Toho jsem se před dovolenou celkem bál, ale teď už jsem pomalu věřil, že se tímto nářadím dá jíst i ta zdejší polévka. Nechtělo se nám jít spát v osm, takže jsme se ještě vyrazili trochu cournout nočním městem, nejdříve jsme se šli podívat k moři a skončili jsme v jakémsi podniku někde mezi barem a kavárnou. To už nás sice bylo jen sedm, ale někdo si dal kávu, někdo koktejl a my zbývající panáka whisky. Petr sice s překvapením zjistil, že lahví s tímto mokem mají v baru více, ale panáka nám jsou schopni nalít jen z jedné, ale nemělo smysl to řešit. Jiný kraj… Po desáté zamíříme zpátky k našemu hotelu, kam s pár zastávkami také v pořádku dorazíme.