4. den – středa 23. října

Kolem halongské zátoky

Snídani máme opět na osmou, opět jsem vzhůru dříve, než je potřeba. Další švédské stoly, po nich zabalit a v devět se před hotelem (obr. 31) dozvídáme, co bude dál. Z města musíme zpátky na západ, odkud nás včera přivezl autobus, pak to stočit k jihu a hned první den projet největším městem, jaké budeme mít v cestě (Haiphong – asi 1,7 miliónu obyvatel) a o kousek dál dorazíme do Tien Langu, kde máme ubytování v jakýchsi lázních, o kterém Petr prakticky nic neví. Na půli cesty, v Nui Deu má přes poledne asi hodinu parkovat náš autobus. Předpokládaná délka cesty je asi 85 km.

Vyrážíme asi o půl desáté a po zhruba 3,5 km cesty okrajem města nedaleko pobřeží (Ha Long má asi 220 tisíc obyvatel, takže na vietnamské poměry normálka) jsme se napojili na hlavní silnici, po které jsme přijeli včera z Hanoje. Naštěstí jsem tuto pasáž v autobusu prospal, takže jsem v noci spal celkem klidně. Silnice byla totiž z větší části staveništěm. Někdy to pro nás byla výhoda a udělali jsme si širokou cyklostezku z té půlky, která byla právě pro normální provoz uzavřená (obr. 32 fotila Hanka mobilem přes sklo jedoucího autobusu), jinde to bylo hodně o hubu, protože pravidla zdejšího provozu jsme ještě nechápali (a někteří z nás se o to zřejmě ani nezačnou snažit). Až na dvacátém kilometru této etapy z hlavní silnice odbočujeme k jihu na silnici číslo 10. Provoz se trochu zmenšil, kvalita vozovky zvětšila. Takže jsme v klidu dojeli až na začátek Quang Yenu, kde jsme si u jednoho ze zdejších obchůdků dali pauzu na pivo (obr. 33). Za sebou jsme měli 31 km. Místní cyklisté používají odlišné přilby a rouškami se chrání před znečištěným ovzduším (obr. 34).

Kousek za Quang Yenem jsme dorazili k přístavišti. Chtěli 5000 za osobu, tak to všechno koupil Petr, že to pak z nás vytáhne. Hned za bránou do přístavu nám zase lístky sebrali. Nalodili jsme se na člun a vyhlídka vypadala, že na druhém břehu je nějaká továrna (obr. 35 a 36). Na lodi po nás začali chtít další peníze a těžko se s nimi hádat, když my jim nerozumíme, a oni nám také ne. Nakonec jim Petr dal stotisícovku za všechny (bylo nás 11, Honza byl tradičně někde před nebo za námi) a v klidu jsme dojeli na druhý břeh (obr. 37 a 38), do Pha Rungu. Pak jsme pokračovali dál k západu, až jsme dorazili do Nui Dea. Tady jsme našli autobus a hned vedle jsme si v restauraci šli dát oběd. Měli jsme za sebou prvních 46 km a bylo čtvrt na jednu. V restauraci nás poslali do patra, kde jsme měli místnost sami pro sebe. Sem nám začali nosit lahvové pivo a mnoho chodů tradičního vietnamského oběda (obr. 39). Podle mne při cyklistice zbytečně vydatná strava. Oběd nám zabral asi hodinu času (obr. 40)…