13. den – úterý 19. září

Návrat domů

... Benátky vypadaly nekonečně, tady jsou vybrány vesměs fotky z centra (obr. 191 až 196), ale mezi první fotkou na město a posledním pohledem z lodě na přístav uplynulo podle mého fotoaparátu 45 minut. Pak se konečně objevil přístav (obr. 197 a 198) a naše loď se začala prakticky na místě otáčet, aby zacouvala k molu viditelném na druhém z obrázků vlevo uprostřed.

Hned jak složitý manévr s úspěchem skončil, začali jsme se hrnout k východu. Zatímco cesta z Benátek na Korfu trvala 23 hodin, tentokrát jsme se dostali až na 26, skoro jako bychom v noci zabloudili. Když jsme se dostali zase na pevnou zem (obr. 199), zbývalo počkat chvilku na náš dopravní prostředek (obr. 200), nastoupit a vymotat se z benátské dopravní zácpy.

Z Benátek jsme vyjeli někdy kolem deváté hodiny dopoledne a já poslal domů SMS zprávu, která signalizovala, že poslední vlak domů nestihnu a budu potřebovat odvoz. V autobuse se celou zpáteční cestu pouštěly filmy, ale z předposledního sedadla jsem se musel spokojit se zvukem, ostatně s jednou výjimkou jsem všechno už beztak viděl.

První zastávka byla na známém odpočívadle, které jsem cestou tam popisoval jako „kdesi v Rakousku“. Tam jsem utratil zbytek drobných za něco, čemu jsem říkal oběd. Další zastávka přišla až na našem území v Kaplicích, to už se ovšem blížila osmá hodina večerní. Tady jsme se rozloučili s řidičem Milanem a jeho dcerou Zuzankou, protože opět probíhalo střídání řidičů. Poslední vlak, kterým bych se dostal domů, už skoro vyjížděl z Prahy a já si mobilem zařizoval odvoz.

Než jsme dorazili do Prahy a prokličkovali až do Nových Butovic bylo tři čtvrtě na jedenáct pryč. Vyložit zavazadla z autobusu nezabralo moc času, i vykládka kol je rychlejší než jejich nakládání. Brácha byl teprve někde na cestě do Prahy, takže jsem se s ním domluvil, rozloučil se s těmi, kdo už nestihli ujet, pobral kolo a všechna zavazadla a vyrazil směrem ke stanici metra.

Na Černém mostě jsem se rozhlédl, jestli někde neuvidím bratra nebo jeho auto, pak jsem opět zkusil dotaz mobilem. Dozvěděl jsem se, že jeho auto chcíplo někde u Brandýsa nad Labem a nechce jet. A že vzburcoval otce, který už je na cestě s naším favoritem. A tak jsem asi hodinu přešlapoval na Černém mostě a zpáteční cesta se ještě hledáním odstaveného bráchova auta a jeho tažením do Jičína po neznámých okreskách značně protáhla. Tak jsem nakonec dorazil domů 20. září ve tři ráno. Cesta domů z dovolené většinou za moc nestojí, ale tohle byl extrém.