8. den – čtvrtek 14. září

Jihozápad ostrova

... V Sinarades (obr. 131) jsem se ještě zastavil na náměstíčku a v místním super marketu doplnil zásobu pitné vody. Potom už jsem vyrazil zpět dolů z města a po známé silnici na křižovatku pod Pelekasem, kterou jsem tentokrát projel rovně a pokračoval jsem k severu, směrem na Ermones.

Vynechal jsem exkurzi místní nudistické pláže v Myrtiotisse a mířil jsem přes Vatos přímo do Ermones. U něho se sice do moře vlévá Ropa, ale naštěstí je to jen název řeky. Z pláží u Ermones se mi více líbila skalnatá severní část (obr. 132 a 133), než přece jen turisticky přívětivější jižní část (obr. 134).

Nějak jsem minul odbočku na Giannades a jediná cesta požadovaným směrem, kterou jsem našel, měla jen makadamový povrch. Zkonzultoval jsem situaci s mapou a vyrazil jsem po téhle cestě přes Ropas, za kterým jsem se napojil na normální silnici a pokračoval v cestě domů. Přejel jsem hlavní silnici a vyrazil na hřeben přes vesničku Tembloni až jsem se dostal do Kiry Chrisikou, odkud už jsem pokračoval do Dassie stejnou cestou, kterou jsem ráno přijel. Celkem jsem najel 62 km, přes slušné množství kopců to byla spíše pohodová etapa.

9. den – pátek 15. září

Jižní část ostrova + Kerkyra

Tohle ráno nevypadalo ani trochu dobře. Probudil jsem se a poslouchal, jak venku prší. Se vstáváním, snídaní a odjezdem jsem tedy pospíchal ještě méně než obvykle (a to jsme díky večernímu programu měli méně času než obvykle). Asi jsem udělal dobře, protože zatímco Petr měl z Pelekasu nahraný celkem slušný liják, já jsem ani moc nezmokl.

Hlavním cílem dnešní etapy měl být zámeček císařovny Sissy – Achilleion. Vyjížděl jsem naprosto stejnou cestou jako předchozí den: na jih přes Gouvii, Kiru Chrisikou a Afru. Hlavní silnici na Pelekas jsem tentokrát ale jenom přejel a odbočil jsem na úzkou silničku stoupající do Kombitsi. Odtud byl parádní výhled dolů na Kerkyru, které jsem se touto cestou snažil vyhnout, ale bohužel opět začínalo pršet, takže jsem se rozhodl nenamáčet fotoaparát.

O něco dál (podle mapy nejspíš u Kastanie) jsem přece jen zastavil a navlékl jsem nepromokavé návleky na boty (moje cyklistická obuv schne nechutně dlouho). Nějak jsem špatně odhadl odbočku a sjel jsem na předměstí Kerkyry. Takže jsem jel po hlavní silnici déle, než bylo nutné, ale hlavní bylo, že přestalo pršet (pro tento den už definitivně).

Tak jsem po té hlavní silnici vyjel až nahoru k Achilleionu, kde jsem sundal návleky, s nechápavým pohledem obhlédl frontu na vstupenky do zámečku a hned mi bylo jasné, že tady se dlouho nezdržím. Zatím jsem k dovolené přistupoval jako nekulturní barbar, tak proč si kazit image, že? Z Achilleionu jsem vyfotil to, co bylo vidět přes bránu (obr. 135 a 136) a s hlasitým nadáváním jsem sjížděl serpentiny k pobřeží za jedním ze spousty autobusů, které Achilleion zásobují turisty.

Zamířil jsem k jihu směrem na Benitses. Jenže tam kromě Muzea mušlí není nic zajímavého (tedy krátce řečeno: není tam nic zajímavého). Naštěstí jsem tam dojel dva naše cyklisty (tytéž s kterými jsme popili v Episkepsi), kteří měli namířeno na jih ke sladkovodnímu jezeru Korission.

Jeli jsme po pobřežní silnici až do Moraitiky, kde jsme odbočili na Ano Messongi, rychle přejeli středem ostrova až jsme dorazili do Linie, kde jsme odbočili na pláž Issos. Nebylo to úplně podle plánu, protože to znamenalo, že jezero Korission už jsme kompletně přejeli, ale žádné odbočky jsme si cestou nevšimli.

Z vysokých dun, které jsou na pláži Issos, je ostatně část jezera Korission vidět (obr. 137 a 138), koupat se v něm nesmí a prý je u něho spousta komárů. To samotná pláž Issos mi připadala zajímavější, protože něco takového jsem nikde jinde na ostrově neviděl (obr. 139 a 140)...