6. den – úterý 12. září

Kerkyra

... Na parkovišti před Vlachernou jsme zamkli kola (v mém případě to bylo poprvé i naposledy za celou dobu pobytu na ostrově) a vydali se ke kostelíku. Vlacherna (obr. 71) je totiž maličký klášter postavený na ostrůvku tak malém, že se na něj už nic jiného nevešlo, a spojený s pevninou betonovou hrází. O něco dále se nachází další ostrůvek – Pondikonissi neboli Myší ostrov. Na něm se nachází jenom jedna kaplička a ostrůvek je dostupný pouze lodí.

Nad Vlachernou je několik restaurací a barů spojených terasami (obr. 72). Odtud je dobrý výhled jak na oba jmenované ostrůvky, tak na ranvej kerkyrského letiště. Ta totiž začíná kousek od Vlacherny, takže můžete během prohlídky kostelíka sledovat startující či přistávající letadla (obr. 73). Na Vlacherně samotné toho není moc k vidění. Nejzajímavější je místní zvonice (obr. 74 až 76), na kterou si turisté můžou i vylézt a třeba i zazvonit.

Od Vlacherny jsme se přesunuli na betonovou hráz spojující poloostrov Kanoni s pevninou. Ta se nachází na půli cesty mezi Vlachernou (z tohoto úhlu naprosto nefotogenickou – obr. 77) a začátkem letištní ranveje. Tady jsme se posadili a čekali, až bude přistávat nebo startovat nějaké letadlo. Buď jsme čistě náhodou trefili blbý čas, nebo na místním letišti drží siestu, protože po celkem hustém předchozím provozu jsme na první letadlo čekali celou hodinu. Ten čas jsem využil pro to, čemu jsem si už zvykl říkat oběd, a pak už jsme jen pozorovali rybáře a další okolní pohyb. První letadlo, kterého jsme se dočkali, navíc přistávalo směrem od pevniny, takže k nám jen dojelo, na konci ranveje se otočilo a rolovalo zpátky (obr. 78 a 79). Pak už ale nebylo třeba dlouho čekat, než i nad našimi hlavami přeletělo další (obr. 80)...