Hlavní stránka

Slarque - Korfu 2006

11. Trajekt 1 12. Trajekt 2 13. Já na trajektu 14. Trajekt 3 15. Bazény na trajektu

16. Fotosession 17. Trajekt 4 18. Trajekt ze břehu 1 19. Trajekt ze břehu 2 20. Trajekt ze břehu 3

2. den – pátek 8. září

Z Čech doprostřed moře

... Někdy tou dobou jsem zjistil, že na lodi platí řecký čas. Hodinky jsem si přeřídil, ale na mobilu, cyklopočítači i fotoaparátu zůstal středoevropský čas. Pokud tedy koukáte na časové informace u fotografií, jsou pravdivé pouze u prvních tří a posledních dvou snímků. U všech ostatních je nutno přičíst jednu hodinu.

Čas na lodi se trávil různě: četbou, spaním, seznamováním se a povídáním, jídlem a pitím, hraním kostek a karet, pravidelnými obchůzkami lodí. Zatímco vevnitř mě nic k focení nelákalo, venku byla na obou stranách vidět modrá plocha a občas daleko na obzoru nějaká pevnina. Tak jsem fotil aspoň naši loď (obr. 11 a 12). K večeru se na zadní části horní paluby udělal celkem silný vítr, který jsme brali jako další doprovodnou atrakci (obr. 13).

K večeři jsem si dal stejk ze žraloka s bramborovou kaší a nakonec jsem přece jen rozbalil spacák, položil ho na koberec a šel spát. A celou noc mi kolem hlavy chodili lidé, kteří buď trpěli nespavostí, hledali záchod nebo jen neměli co dělat. Skoro se divím, že na mě někdo nešlápl.

3. den – sobota 9. září

Příjezd a ubytování

Ráno a dopoledne vypadalo podobně jako včerejší odpoledne. Jak co se týká čisté oblohy bez mráčku a klidného moře, tak trávení volného času. Na horní palubě jsem udělal další fotku lodi (obr. 14), na zádi sledoval napouštění bazénů a odklízení bezpečnostních sítí, které na nich byly ve vypuštěném stavu (obr. 15) – voda v bazénech byla slaná.

Občas byla v dálce na obou stranách vidět pevnina, nejblíže zřejmě Albánie. Fotilo se na všechny směry, aneb Petr s foťákem a Jiří s kamerou (obr. 16). Možná, že Petr tam vyfotil něco podobného jako já (obr. 17).

Na oběd jsem zašel do samoobslužné restaurace a po (docela dlouhém) mezipřistání na řecké pevnině v Igumenitsi jsme dorazili do přístavu v Kerkyře, hlavním městě Korfu. Bylo 14 hodin, plavbu jsme tedy stihli o půl hodiny rychleji, než bylo v plánu. Po vystoupení jsem chtěl ještě vyfotit naši loď, ale celá se na fotku nevešla. Tak jsem ji vzal na několikrát (obr. 18 až 20).

Nastoupili jsme do autobusu a odjeli zhruba 14 km na sever po pobřeží do městečka Dassia. Zde v hotýlku jménem Pergola byl náš dočasný domov.

Vyložili jsme kola i všechna zavazadla z autobusu a šli se ubytovat. Pergola je podivný shluk budov, takže někteří bydleli v přízemí hlavní budovy, jiní o patro výše, my jsme skončili v jenom z řady pokojů sousední přízemní budovy, naše vedení (vedoucí zájezdu Mirek, jeho zástupkyně Ivana a mechanik Ondra) sídlilo naproti v další dvoupodlažní budově. Neobsadili jsme celý komplex, ale i tak bylo osazení čistě slovanské. Kromě našeho česko-slovenského zájezdu zde bydleli ještě další Češi a Poláci.

Uvítala nás česká delegátka Hanka, domluvily se organizační detaily: časy snídaní a večeří, pro ty kdo je měli zaplacené (já mezi ně nepatřil), doba otevření autobusu, pravidelných brífinků a další.

Na pokoji jsme měli dvě postele, noční stolek, stůl, skříň, vařič, dřez a lednici, v sousední místnůstce čekalo umyvadlo, sprcha a záchod. Před pokojem byla předzahrádka se stolkem a třemi židlemi. Bylo na ní dost místa, i když jsme na ní zaparkovali dvě kola. Bydlel jsem opět s Petrem, našimi sousedy na jedné straně se stali Zdeněk s Jiřím, na druhé řidič Milan a jeho šestiletá dcera Zuzanka. Ti měli s sebou i přenosný DVD přehrávač, takže mě jako filmového maniaka nemuselo mrzet, že nevidím žádné filmy, tady jsem je aspoň často slyšel.

Vybalili jsme věci, zkontrolovali kola a jeli je trochu projet. Nebylo to nic dlouhého, směrem na jih jsme ani neopustili Dassii, směrem na sever jsme se dostali jen do sousedního Ipsu. Prostě jen ověření toho, že jsou kola v pořádku a během cesty se nevyskytl žádný problém (nicméně prvních 8 km na ostrově bylo najeto).

Nakoupili jsme základní potraviny (voda, chleba, pivo...) a vydali jsme se s Petrem na pláž. Ta nebyla daleko, byla písčitá a dno se svažovalo velice pozvolna. Voda byla čistá a hladina klidná.

Na večeři jsem (jako potom každý den) vyrazil do městečka, kde jsem střídavě zkoušel místní speciality a jídla z ryb. Všechno bylo vynikající, rychle připravené, vydatné a ne příliš drahé. Kdybych si zaplatil 2.000 Kč za večeře v Pergole, měl bych to blíž, levněji a najedl bych se dobře, ale takhle jsem si zase mohl pokaždé dát to, na co jsem měl právě chuť.

O půl deváté přišel první z pravidelných brífinků, kde jsme se dozvěděli, co je v plánu na zítřek, případně kam vyrazit, nebude-li nám to stačit. Poté jsme ještě poseděli a popili na předzahrádce před pokojem. Z toho se také mělo stát pravidlo, jen pivo velice rychle nahradila retsina...