7. den – středa 13. září

Severozápad ostrova

... Po chvíli jsme dojeli nad vesničku Spartilas (obr. 111 a 112), od které vedou hustě nakličkované serpentiny až k pobřeží. Krásné vyhlídky zejména na Ipsos a Dassii (obr. 113 až 117) byly z každé druhé zatáčky, ale těch bylo až až. Holky jsem nechal někde v polovině cesty dolů (sklízely úrodu na nějakém ovocném stromu :-) a popravdě řečeno, už jsem měl těch zatáček dost. Když jsem kousek před Pyrgi vyjel na hlavní silnici, docela se mi ulevilo.

Pak už to bylo přes Ipsos do Dassie kousek. Najeto bylo 74 km, fyzicky to byla určitě nejnáročnější etapa za celý pobyt na Korfu, ale na druhé straně jsem během ní stihl udělat i svůj místní rychlostní rekord – 64,55 km/h (to byla ta „mírně se vlnící silnice“ na severu ostrova). Petr a ostatní kluci dorazili skoro ve stejnou dobu jako já, takže se další typické odpoledne překlopilo do dalšího typického večera.

8. den – čtvrtek 14. září

Jihozápad ostrova

Petr začal systematicky jezdit to, co my den předtím, takže ráno vyrážel na Sidari a já váhal kam a kudy se vlastně vydám. Možností bylo ještě víc, než možných cest, takže jsem vyrazil s tím, že se budu rozhodovat až před příslušnými křižovatkami.

Začátek byl jasný – na jih a kousek za Gouvií odbočit doprava na Kira Chrisikou, což samozřejmě bylo hned od odbočky do kopce. V Kiře Chrisikou se mi víc líbila cesta, která vedla rovně, tak jsem pokračoval přes Afru a potom po hlavní silnici do Pelekas. To bylo naprosto nekoncepční rozhodnutí, protože jsem tak nejel od jihu na sever ani obráceně, ale začal jsem odprostřed. Pelekas je město, které leží na horském hřebeni, takže se člověk trochu zapotí, než se do něj dostane. Já jím navíc pouze projel a pokračoval dál na jednu z nejvyhlášenějších pláží ostrova – na Glyfádu.

Tak jsem dalšími serpentinami sjížděl až k moři, abych si Glyfádu prohlédl nejdříve seshora (obr. 118 a 119) a posléze se vydal i na procházku po jejím jemném písku (obr. 120)...