9. den – pátek 15. září

Jižní část ostrova + Kerkyra

... Na pláži Issos (obr. 141) jsme si dali v baru pivo (vytáhl jsem k tomu cereální tyčinku a říkal celku oběd) a zatímco oba kolegové tam ještě hodlali chvíli zůstat, já jsem se vydal na cestu zpátky. Na hledání odbočky k jezeru Korission jsem se vykašlal a jel jsem k severu stejnou cestou, kterou jsme sem přijeli. Tedy až k odbočce na Achilleion, kde jsem pokračoval dál po pobřežní silnici.

Z té je celkem slušný výhled na kapličku na ostrůvku Pondikonissi (obr. 142), který z druhé strany vypadá jenom jako les. Přejel jsem po hrázi u letiště a zamířil jsem k restauracím nad Vlachernou. Tady jsem nafotil všechno, co zespoda nebylo tak dobře vidět, tedy ranvej (obr. 143 a 144), hráz mezi ní a Vlachernou (obr. 145), oba ostrůvky (obr. 146) a nakonec i přistávající letadlo (obr. 147). O kousek dál jsem v super marketu dokoupil vodu a pokračoval na sever do Kerkyry.

Tou jsem původně mínil jenom projet, ale na Esplanádě jsem zahlédl u jedné restaurace zaparkovaná dvě kola a druhý, důkladnější pohled zaznamenal Zdeňka s Jiřím. Obětoval jsem se tedy a dal jsem si tento den už druhé pivo. Navíc z místa, kde jsem seděl, jsem si ještě jednou vyfotil Starou pevnost (obr. 148). Pak jsme zaplatili a vyrazili domů. Klukům jsem sice ujel, ale času před večerním programem bylo ještě dost. Najel jsem asi 88,5 km, ale jih byl opravdu rovinatý, takže to nebyl žádný výkon.

Večer bylo všechno trochu posunuté (večeři a brífink nevyjímaje), protože byl v plánu autobusový výlet do noční Kerkyry. Držel jsem se kluků, kteří vypadali, že vědí, kam jdou. Občas jsem i něco vyfotil, ale nezdálo se mi pravděpodobné, že by některá z fotek vyšla. Památky byly sice nasvětlené, ale málo a blesk u mého foťáku taky daleko nedoblýskne. Takže mě nijak nepřekvapilo, že ani jedna z fotek nebyla použitelná. Nakonec jsme zase skončili v restauraci a já si zařídil aspoň jednu fotku z noční návštěvy hlavního města (obr. 149).

Po návratu do Dassie by byl předpoklad, že se šlo spát, mylný. Řekl bych spíš, že opak byl pravdou. Všude se popíjelo a jinak se bavilo až do časných ranních hodin.

10. den – sobota 16. září

Pantokrátor

Na sobotu byla naplánována horská etapa – výjezd na nejvyšší horu ostrova (906 m. n. m.). Základní plán cesty sice vypadal jako okruh, ale Mirek tolikrát zdůrazňoval, že to doporučuje pouze vlastníkům horských kol (a i ti budou občas tlačit), až jsem ho poslechl a jel stejnou cestou tam i zpátky, ale pořád po asfaltu. Tlačení kola totiž rozhodně nepatří mezi mé oblíbené sportovní aktivity. Petr byl už samozřejmě někde na cestě na Achilleion. A Zdeněk s Jiřím si na tenhle den půjčili motorku-čtyřkolku a vydali se zkusit, co vydrží.

Vyrazil jsem tedy na sever a projel Ipsos a Pyrgi, za kterým jsem odbočil do serpentin na Spartilas. Už od odbočky jsem předjížděl samé české cyklisty, ale ti k nám nepatřili (v Dassii jsme jejich autobus zaznamenali teprve předchozí den). Tak nějak jsem věděl, co mě čeká, ale vyjetí serpentin nebylo zas tak náročné, jak jsem se obával.

V polovině cesty mezi Spartilem a Sgouradem byla značená odbočka na Pantokrátor. Podle mapy makadamová, ve skutečnosti na ní po celou dobu byl asfalt. Dojel jsem do vesničky Strinilas, kde to bylo zákeřně i chvilku z kopce a za chvíli jsem dosáhl jakési náhorní plošiny, kde se silnice vlnila a kličkovala chvilku z kopce, chvilku do kopce.

O něco později jsem měl na dohled cíl dnešní etapy (obr. 150), radši jsem zastavil a snědl cereální tyčinku, protože mi bylo jasné, že energii budu potřebovat. Na fotce to tak kupodivu nevypadá, ale sklon těch silniček přímo na samotné hoře vypadal zlověstně. Během zastávky jsem si všiml, že tu fouká docela hnusný vítr...