11. den - neděle 17. září

Volný den

... Zbytek odpoledne byl ve znamení příprav k odjezdu. Balení věcí poházených po pokoji do tašek a batohů a v 18 hodin měla začít nakládka kol do přívěsu. Někteří z účastníků našeho zájezdu se odpoledne opravdu ještě jeli projet a ti se na tuto hodinu vraceli. Nedalo mi to, abych nezdokumentoval, jak vypadá takové kolo připravené k přepravě a chráněné proti případnému poškrábání (obr. 171). Ne že by bylo z čeho vybírat, Viki (to je ta noha a loket vpravo) byla jediná, kdo svého Treka na cestu takhle zabalila.

Vlastní nakládka (obr. 172 a 173) probíhala v logickém pořadí: nejprve kola, která pojedou až do Bratislavy, pak ta do Brna a nakonec ta, co se budou vykládat už v Praze. Tentokrát to šlo rychleji, než při odjezdu z Prahy. Potom už zbývala jen poslední večeře a dlouhé posezení u skleniček před pokojem (obr. 174). Ráno jsme měli brzy vstávat, což si někteří dokonce vysvětlovali, jakože vůbec nemá cenu chodit spát. My jsme až tak daleko nedošli a když došlo pití, šli jsme do postelí.

12. den – pondělí 18. září

Trajekt

Ráno jsme si museli přivstat, protože odjezd autobusu byl stanoven na 5:45 místního času. Tento čas byl zhruba dodržen a autobus nás dovezl do přístavu v Kerkyře. Tam bylo dost času na nákupy v duty free shopu (nic zajímavého tam ale neměli) či vyhlížení trajektu. Ten nakonec na sedmou hodinu přijel, ale ještě byla docela tma a fotky dopadly podobně jako ty z noční návštěvy města.

Loď se tentokrát jmenovala Ikarus Palace, ale s výjimkou drobností a výzdoby byla naprosto totožná s tou, kterou jsme na ostrov přijížděli. Do klimatizované místnosti, ve která jsme strávili první cestu, nás ale nepustili. Tak jsme se uvelebili na kryté části zadní paluby (a do klimatizované místnosti, která přestala být blokovaná až za Igumenitsi, se později jen někteří vydali zabrat místa na noc).

Za chvíli se na obzoru objevilo řecké pobřeží (obr. 175) a nastala příšerně dlouhá přestávka v Igumenitsi. Během ní se vedle nás objevil (a zase zmizel) i nejmodernější trajekt společnosti Minoan Lines, ze kterého se mi sem vešla jenom kresba na jeho komíně (obr. 176).

Cesta probíhala podobně jako ta první, jen courání po lodi bylo takové nudnější. Tak jsme si četli, hráli karty u stolku některé z restaurací, zašli na oběd, na večeři a podobně jsme ubíjeli čas až do večera. Ten jsme (k nelibosti pár jiných českých turistů) trávili ve skupince, jejíž velikost se každou chvíli měnila, probíráním všemožných věcí (obr. 177 až 180).

Pár postřehů k fotografiím: Předblesk jsem samozřejmě nenastavil, takže obrázek 177 dokumentuje použití funkce odstranění (všech čtyř) červených očí přímo ve fotoaparátu, zatímco s ostatními jsem si hrál až doma v počítači. Na obrázku 179 si Zuzana prohlíží fotky na displeji Martinova Panasonicu, což byl oproti dovolené v Chorvatsku značný technologický pokrok.

Někdy po jedenácté hodině se naše skupinka začala zmenšovat a jednotliví členové začali odpadávat. Někteří se vydali spát do klimatizované „lednice“, většina nás ale spala v teple na palubě. Já jsem také rozvinul spacák do zbývajícího pruhu volného místa mezi dvěma karimatkami a doufal jsem, že až se vzbudím, budeme někde u Benátek...