12. den – sobota 3. září

Benátky

… Před šestou hodinou dorážíme na náměstí svatého Marka (obr. 191 až 198). Protože sraz s ostatními účastníky našeho zájezdu tu má být až o půl osmé, vyrážíme hledat nějakou levnější restauraci. Češi se nejlépe orientují podle ceny piva, takže „levnější“ v našem případě znamenalo čtyři deci za sedm eur. Dal jsem si tam lasagne (směšně malou mističku) a dokonce při těch cenách i další pohár jahod se šlehačkou. Pak se vracíme zpátky ke sloupům na náměstí sv. Marka. Setkáváme se tu i s Liborovým šéfem, který přiletěl s manželkou, a na cestě do Prahy se budou střídat a nebudeme tudíž muset dělat žádné delší zastávky. S mírným zpožděním doráží další skupina účastníků našeho zájezdu. Nastal čas na společné foto. Sice na něm nejsme všichni, ale kdo chtěl, dorazil (obr. 199 – kvalitnější snímek bohužel nemám). Nejdřív to vypadá, že všichni poplujeme na nádraží lodí, ale když se objevují dva (Mára a Bára), kteří se hodlají vrátit pěšky, přidávám se k nim. Cestou stihnu další zmrzlinu a pak v nějakých zastrčených potravinách koupím ještě litr a půl džusu. Stihnu ho vypít, ještě než za tmy dorazíme na nádraží. U sloupu jsou jen naše tři kola, takže loď byla rychlejší.

Automat na výdej jízdenek nám nechce vydat, to co chceme my. Zkoušíme jiný, z toho lístek dostaneme, ale zase nezná kola. Vypadá to, že vlak má za pár minut odjíždět. Ještě nechápeme, jak se ty lístky dají v terminálech označit. Všechna kola jsou na jedné plošině, což není dvakrát dobrý nápad, takže jdu o pár vozů dál. Hodinky jsem neměl, tachometr byl už hodiny vypnutý v mé kapse a mobil jsem nechtěl tahat, takže netuším, jak dlouho jsme tam ještě stáli, ale říkal jsem si, že na kole by to bývalo rychlejší. Nakonec se vlak přece jen hnul, přejel ten dlouhý most a po chvíli zastavil na nějakém nádraží. Vylezl jsem i s kolem a koukal, jak někdo drží pneumaticky uzavírané dveře, aby ostatní dokázali vyložit všechna kola. Ale dopadlo to dobře.

Zapnul jsem blikačku a vyndal, nasadil a zapnul přední světlo. Tachometr už jsem nevytahoval, měl to být jen kousek. Jeli jsme pár kilometrů pustou průmyslovou zónou, až jsme dorazili k jinému nádraží, ze kterého jeli do Benátek Petr s Liborem. Stejně se ani nedokázali shodnout, ze které přijeli strany. Po chvíli bloudění zastavujeme u večerky provozované nějakými blízkovýchodními přistěhovalci a dáváme si další lahvová piva. Pak už konečně dojedeme do kempu. Tipuji, že to aspoň 5 km noční jízdy bylo. Nakládají se kola. Bydlím v mobilním domu s Jurou a Frantou. Dostávám se tam chvíli před tři čtvrtě na jedenáct. Ve sprše teče jen studená voda, takže se v tuto noční hodinu vykašlu na mytí vlasů a na hlavu si tu vodu nepouštím. Pak si ustelu postel (obr. 200) a jdu si do vedlejší místnosti sbalit všechny tašky na ráno a venku nechávám pouze oblečení na cestu. Odjíždět máme v sedm ráno bez snídaně, protože takhle brzy bychom žádného Itala nevzbudili. Bydlím s jedněmi z největších ranních ptáčat na zájezdu, takže si budíka nenařizuji.

13. den – neděle 4. září

Návrat

Ráno mě vzbudil Jura slovy „já mám 6:50“. A sakra! Druhý nejhorší budíček za celou cestu. Proběhnu záchodem, obléknu se, popadnu tašky a těsně před sedmou jsem u autobusu. Na mé spolubydlící musíme chvilku počkat. Měli jsme před sebou zhruba 900 km dlouhou cestu směrem přes Brennerský průsmyk a pak kolem Mnichova do Prahy. Na první zastávce si koupím něco k snídani a pití na cestu. Nejzajímavější je pro nás úsek dálnice mezi Trentem a Innsbruckem, kde můžeme hledat a sledovat stezky, kterými jsme před pár dny projížděli na kolech. V Trentu bylo vidět i hotel, kde jsme bydleli.

Někde v Rakousku či Německu (dnes už člověk ani pořádně nepozná, kde jedna země končí a druhá začíná) je zastávka na oběd. Na rozdíl od původního plánu nejedeme přes Brno, takže oba Moraváci budou opět odvezeni z Prahy do Brna dodávkou. Místo toho uděláme zastávku u benzínové pumpy poblíž Plzně, kde nás opouští čtveřice lidí, pro něž je snazší se dostat domů odsud než z Prahy. Plánovaný příjezd do Prahy byl ve 22:00, ale byli jsme tam asi o hodinu a čtvrt dříve. Pak už stačilo přeložit kolo z přívěsu na střechu našeho Peugeota 207, zavazadla naskládat do kufru a tradá domů.