<< | Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 | >> |
161. Most svobody | 162. Já na Mostu svobody 1 | 163. Já na Mostu svobody 2 | 164. Tronchetto | 165. Jsme v Benátkách! |
166. Bylo nás šest | 167. Já u Canalu Grande | 168. Canal Grande z Ponte degli Scalzi | 169. Typická benátská gondola | 170. Cyklista Pavel bez kola |
Zpět na hlavní stranu |
… Zastavujeme u svodidel, přendáváme kola na druhou stranu a přelézáme za nimi. Po první sérii fotek (jsme u moře, cíle je dosaženo – obr. 161 až 163) nasedáme na kola a pokračujeme po chodníku tohoto 3,85 km dlouhého mostu do Benátek (další fotopauza – obr. 164 a 165). Za mostem už se daleko jet nedá, takže kola po několika mostech přes vodu a v davech turistů dovedeme na plac před vlakovým nádražím. Je 14:20, ujeto máme 73,1 km za zhruba 3 hodiny jízdy. Moje celková bilance dosahuje zhruba 1176 km na kole.
Je čas slavit (obr. 166 a 167). Podtitul naší transevropské cesty sice zněl „Od Baltu k Jadranu“, ale dojeli jsme pouze k Benátské laguně. Skutečný Jadran bychom našli až na druhé straně Lida, které chrání Benátky před mořem a jsou na něm i pláže. V Benátské laguně by se koupal leda blázen. Oslavu odneslo několik lahví „šampusu“, většina ještě než se z nádraží vynořili Petr a Libor se svými koly. Kolem půl čtvrté jsme kola pozamykali ke sloupům osvětlení před nádražím (já tam nechal i přilbu a rukavice) a vyrazili jsme do města (obr. 168 až 170)…