Hlavní stránka

Slarque – Evropa 2011

151. Jez na řece Brentě 152. Pokoj v hotelu 153. Brenta v Bassanu del Grappa 154. Katedrála v Bassanu 155. Lev sv. Marka na Náměstí Svobody

156. Patron města biskup San Bassiano 157. Kostel sv. Jana Křtitele 158. Věž s hodinami v Noale 159. Věž zvonů v Noale 160. Na začátku Mostu svobody

11. den – pátek 2. září

Údolí Sugana

… Pak zase sjedeme dolů k Brentě a podél ní (obr. 151) pokračujeme dál. Kdesi na 76. kilometru opouštíme provincii Trentino a vjíždíme do Veneta, neboli česky řečeno do Benátska. Na to že cyklostezka nadále vede podél řeky Brenty, se na další cestě objevuje nečekaná dávka různých stoupání a sjezdů. Aspoň se nenudíme. Ale celkově naše nadmořská výška stále klesá. Protože děláme čím dál víc zastávek, zase ostatním ujíždím. Tentokrát mi to vydrželo až do cíle. Vjel jsem od severu do Bassana del Grappa a dojel až ke kruhovému objezdu, kde už byly nějaké frekventovanější komunikace. Jak jsem si tak vyhlížel oběť, ze které bych zkusil dostat aspoň směr k Hotelu Victoria, všiml jsem si vlevo za kruhákem červeného vleku. Takže jsem se nikoho na nic neptal a zamířil k hotelu. Bylo 18:10, nadmořská výška 115 m, za sebou 108,3 km zvládnutých za 7 hodin.

Bydlím opět s Pepou, Tomášem a Pavlem. Na pokoji je pestrá všehochuť: dvoulůžko, samostatná postel a gauč (obr. 152). Jsem tu první, zabírám gauč. Prošel jsem si město (obr. 153 až 157), ale druhé kolečko s cílem večeře se dvakrát nevyvedlo, takže končíme ve skotském pubu prakticky jen přes řeku od hotelu. Jídelníček je jen v italštině a servírka také jiným jazykem nemluví. Skotsko jako malované. Vidím jídlo, které má název fish a díky podobnosti jazyků čekám něco z lososa. Dostávám dva tousty s plátkem lososa, k tomu hranolky, kečup, nějaký dresink, kousky sýra a porci zeleniny. Docela jsem se toho i najedl, ale procento ryby jsem u jídla s názvem fish čekal větší. Poslední zastávka je ještě ve zmrzlinárně vedle hotelu. Italská zmrzlina je dobrou tečkou za dalším dnem.

12. den – sobota 3. září

Benátky

Po snídani zjišťuji, že jsou dvě možnosti, kudy dojet k moři. Buď pokračovat podél řeky Brenty a nebo jet nejkratší cestou po silnici číslo 245 do Benátek. Brenta směrem na Padovu hodně meandruje a moc jsem nevěřil, že tam podél ní povede nějaká cyklostezka. Motat se po okolních silničkách mi nepřišlo jako dobrý nápad, takže jsem zvolil silniční variantu. Prakticky byl ovšem cílem naší cesty Camping Village Jolly ležící na adrese Via G. De Marchi 7 v Margheře. Ubytování bylo v karavanech a mobilních domech. Marghera leží jižně od Mestre (což je město, ze kterého vede Most svobody na ostrov jménem Benátky) a mimo jiné se v ní nachází benátský přístav.

Náš zájezd se tentokrát rozdělil zhruba na třetiny. Jedna jela s Termitem podél Brenty, druhou vedl Mára po silnici do Benátek a zbytek naskládal kola do přívěsu a jel rovnou do cíle s Petrem. Naše šestičlenná skupinka (Mára, Bára, já, Pavel, Dana a Tonda) vyrazila v tradičním čase kolem půl desáté. Cesta na Benátky je ze začátku dobře značená a až na krátké a řídké výjimky jedeme stále mírně z kopce. Za celý den jen klesneme těch posledních sto a kousek výškových metrů z Bassana del Grappa k moři. Naše rychlost se většinou drží kolem 27 až 28 km/hod.

Asi po padesáti minutách cesty dorážíme do největšího města na cestě jménem Castelfranco Veneto. Tady se nám ovšem podařilo sjet ze silnice číslo 245 a stočit se k jihu po silnici, kterou jsme ani neměli na našich mapách. Směr na Padovu byl ovšem špatný, takže jsme ze silnice odbočili směrem k východu. Jelikož Bára si vzala na starosti hlídat náš pitný režim, začala se rozhlížet po otevřené hospodě. Tu se jí povedlo najít krátce po jedenácté hodině v obci Rustega. Dáváme si zde zhruba hodinovou přestávku na pivo.

Po poledni pokračujeme prakticky přímo k východu a pořád rovně. Jediným zajímavým městem na cestě je Noale (obr. 158 a 159). Pak se silnice začala stáčet trochu jižněji, až jsme v obci Olmo zamířili pár kilometrů severněji a v sousedním Trivignanu se opět ocitli na silnici číslo 245. Trivignano už je předměstím Mestre, takže jsme 24 km absolvovali v pohodě po nepříliš frekventovaných vedlejších silnicích. V následující obci Zelarino jsme se zastavili u supermarketu a nakoupili lahve sektu. Já žádnou nekupoval, protože jsem jezdil bez batohu a neměl jsem v čem podobný nákup vézt. Ale litrovou lahev nějakého džusu jsem do sebe oklopil na posezení.

Po půlhodinové přestávce jsme projeli napříč padesátitisícovým městem Mestre, kde nám rychlost klesla na něco kolem dvaceti a ještě nás zdržovalo časté zastavování na semaforech. Ale občas jsme si s tou červenou nedělali hlavu a jezdili jako místní. Když jezdí na červenou auta, proč by měla kola stát? Jsme v Itálii, tak budeme jezdit jako Italové. Ve čtrnáct hodin dorážíme na začátek Mostu svobody (obr. 160), který spojuje Mestre a Benátky…