10. den – čtvrtek 1. září

Alpský sjezd

… Cyklostezka od Brixenu až k Bolzanu vede podél řeky Eisack (italsky Isarco – obr. 131 až 133). Když se blížíme k Bolzanu (jedna z řídkých výjimek v provincii, kde převládá italské obyvatelstvo, proto je ostatně italský název používanější než německý Bozen), dává se do deště. Zatím je to jen drobný deštík a ještě nás chvílemi před ním chrání stropy bývalých železničních tunelů, ve kterých starou železniční trať nahradila právě cyklostezka.

V Bolzanu (zhruba 260 metrů nad mořem; po čtyřicetikilometrovém úseku) jsme v jednu odpoledne a to už regulérně prší. Před nádražím zapochybujeme, že se tady Libor dokáže upíchnout s autobusem s vlekem. Před deštěm se schováváme pod stromem v parku a začínáme řešit, že si někam zalezeme dát oběd. V centru jsme narazili i na sochu jakéhosi středověkého minnesängra (obr. 134). Vybíráme restauraci u náměstí, kde se zrovna uvolnil jeden stůl, a zasedáme. Mají tu i tyrolské knedlíky v hovězím vývaru, ale na rozdíl od Rakušanů je vedou mezi polévkami. Jenže jsme čtyři, a přestože jsem doteď nepochopil proč, zvedáme se, nasedáme na kola (je po dešti) a vracíme se zpět na cyklostezku. Autobus už po dešti nikoho z nás nezajímá.

Asi o tři kilometry dál (stále tedy v Bolzanu) překvapivě začínáme hledat, kde si dát něco k obědu. Už se to ani nesnažím chápat. Narážíme na tradiční italský problém zvaný siesta. Před šestnáctou hodinou se nikde nevaří. Pepa nachází turecký stánek, kde si dávám pizzu kebab a k tomu jeden lahvový Efes. Naládoval jsem do sebe celou pizzu a byl jsem rád, že i další cesta má být převážně z kopce. Ale většinu sjezdu už máme za sebou a teď už nadmořská výška klesá velice pozvolna. Subjektivně jsme měli převážně pocit, že jedeme po rovině. Z Bolzana vede cesta podél toku řeky Adige (německy ovšem Etsch), v blízkosti se vždy nachází i silnice, dálnice a železnice. Všechno to vede stejným údolím a čas od času se to různě kříží. Kolem se nacházejí jablečné sady, či pole s jahodami či vinnou révou (obr. 135 až 137). Kdesi cestou k Trentu zastavujeme u stánku a dáváme si nanuka. Já přidávám i ledový čaj. Dojíždějí nás tam Petr se Sváťou. Při další cestě k jihu se na dohled přibližují Dolomity (obr. 138 až 140)…