<< | Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 | >> |
101. Výhled z pokoje | 102. Haus der Athleten zezadu | 103. Haus der Athleten – schodiště | 104. Böfflamott | 105. Zugspitzmassiv |
106. Před hostelem | 107. Hrbaté louky 1 | 108. Hrbaté louky 2 | 109. Dům na okraji vsi Gerold | 110. Opět Zugspitzmassiv |
Zpět na hlavní stranu |
… Výhled z hostelu Haus der Athleten (obr. 101 až 103) zahrnuje nejspíš i Zugspitze, s nadmořskou výškou 2962 metrů nejvyšší horu Německa, což by mohl být jeden z těch šedých kopců nahoře. Na večeři vyrážíme do města. Dávám si bavorskou specialitu jménem Böfflamott (obr. 104), což je poněmčená verze francouzského „boeuf á la mode“ a jedna z připomínek dob, kdy bylo Bavorsko spojencem Napoleona. Základem jídla jsou tenké plátky hovězí plece marinované v silném červeném víně, jako příloha posloužily zdejší špekové knedlíky. Mňam!
Ráno po snídani zjišťuji, že přece jen budeme spát v Rakousku, konkrétně ve štubajském údolí ve městě Fulpmes v hotelu Gasthaus Hofer ležícím na adrese Herrengasse 1. Od Petra to zní jako zřejmě nejkratší celodenní etapa, vychází mu to na asi 66 km. Prvních jedenáct mírně do kopce, pak na hranice, sjezd do Innsbrucku a posledních jedenáct kilometrů většího stoupání. Autobus tedy nikde čekat nebude, protože v jediném logickém místě na cestě (Innsbruck) by to už v podstatě nemělo smysl. Mapa je jen černobílá, ale jeden den to přežijeme. Hračka, není kam spěchat.
Od našeho hostelu s výhledem na Zugspitzmassiv (obr. 105 a 106) vyrážíme tradičně zhruba o půl desáté. Jelikož jsme bydleli na samém konci města, ráno z něj pouze vyjíždíme a na cyklostezce podél silnice začínáme okamžitě stoupat. Na desátém kilometru jsme ve výšce 934 metrů. Krajina je zde velmi fotogenická (obr. 107 až 110)…