12. den – sobota 3. září

Benátky

… Po chvíli cesty městem (obr. 171) se Petr a Libor zastavili v první hospodě na něco k jídlu, ale měli tam málo židlí i stolů (obr. 172) a dát si jen pivo jsem chvíli po těch bublinkách nechtěl, takže jsem jen čekal, až se najedí a coural zatím po okolních uličkách (obr. 173 až 176). Město na mne působilo zašle a depresivně. Pochopil jsem, proč láká filmaře (Viscontiho existenciální drama Smrt v Benátkách, Roegův psychologický horor Teď se nedívej a další), ale já bych tu víc než to jedno odpoledne být nemusel. Po tom, že se za trochou vody, hned vedle na Lidu, právě koná aktuální ročník nejstaršího filmového festivalu na světě, nikde ani zmínka. A vlastně mi stačilo Benátky jen vidět z trajektu cestou na Korfu. Všude jen kanály špinavé vody, stovky mostů (obr. 177 až 180), mraky turistů, staré, oprýskané baráky, krámky s maskami, restaurace s neuvěřitelnými cenami, cukrárny, zmrzlinárny. Zmrzlina dokonce ani někde nebyla moc předražená, tak jsme si dali…