4. den – úterý 21. července

Kalifornií Švýcarska

… Samotnou stavbou jsme stoupali pořád výš, až jsme pod sebou měli i věže jejích hradeb (obr. 61). Až na samém vrcholu se nacházel vchod do kostela, ve kterém jsou nejstarší funkční varhany na světě (obr. 62), které byly vyrobeny roku 1390. Zatímco zbytku naší skupinky se do toho nechtělo, vypravil jsem se sám i na protější svah, kde jsou pozůstatky hradu Tourbillon. Díky tomu jsem si mohl prohlédnout i baziliku Valere z patřičné výšky (obr. 63). Hrad Tourbillon byl zničen požárem roku 1788 a od té doby jsou tu k vidění pouze zbytky jeho zdí (obr. 64 až 66). Výhled na Sion je podobný jako z protějšího kopce (obr. 67).

Ač jsem po obou výšlapech pod pražícím sluncem byl značně vyschlý, nechtěl jsem zdržovat Blanku, která na mě jediná čekala a hlídala mi kolo, které jsem měl původně zamčené k zábradlí jejím zámkem. Takže jsme nasedli, nasměrovali kola zpátky do centra a tady se snažili sledovat cyklistické značení. Chvíli jsme nevěřili tomu, že jedeme správně, protože dálnici jsme měli po špatné straně, ale najednou tady byl podjezd a o pár ulic dál jsme byli zpátky na pobřežní stezce podél Rhôny. Pak už to byla hračka, celkem jsme tento den ujeli jen 49 km. Po dojezdu do kempu následovala sprcha a pak jsme šli využít přítomnosti restaurace přímo v kempu. A po večeři jsme dali ještě jedno kolo. Asijská servírka nám tu konečně prozradila, jak si říci o velké pivo (obr. 68) – klíčové slovo je chope (čti: čop), pivo už snad zvládnete. A pak místo abychom usnuli spánkem unavených, každou chvíli jsme v noci poslouchali jakési řvoucí dítě z jednoho velmi blízkého stanu. To zas byla noc!

5. den – Středa 22. července

Přes jazykovou hranici

Ráno značná část našeho zájezdu působila lehce nevyspalým dojmem, ale opět jsme po snídani poskládali stany, zabalili věci, naložili všechno do autobusu a zamířili známou cestou do Sionu. Naše paměť nebyla nic moc, protože než jsme se dostali k včera odpoledne projetému podjezdu pod dálnicí, museli jsme se jeden blok ulic vrátit zpátky. Při průjezdu Sionem začalo pršet, totiž během chvilky lilo jako z konve. Uklidili jsme se tedy pod střechu benzínové pumpy a chvilku počkali. Déšť naštěstí přestal stejně rychle, jako začal. Na stezce podél Rhôny jsme předjeli náš peloton a šlapali pořád dál.

Cestou jsme se nikde nezastavovali (mělo tam být nějaké podzemní jezero, ale kam na nás s atrakcemi, za které se platí vstupné), takže jsme byli o půl jedenácté v Sierre. Tudy probíhá jazyková hranice mezi francouzsky a německy mluvící částí kantonu Valais. Že to není nic běžného, ilustruje fakt, že vícejazyčná města jsou v celém Švýcarsku pouze tři. Sierre je kromě toho se svými 330 slunečnými dny v roce oficiálně nejsušším městem ve Švýcarsku. Dnes jsme ovšem trefili jeden z těch zbývajících pěti. Autobus s polévkou měl být kousek za městem asi za hodinu a půl, a kdybychom na něj čekali, měli jsme slušnou šanci, že se nám tu povede zmoknout. Vyfotili jsme si tedy fontánku se zvony za kostelem (obr. 69) a pokračovali dál.

Za Sierre jsme odbočili nalevo od hlavní silnice a začali se silničkou mezi vinicemi drápat o pár set metrů výš. A myslím, že jsme byli všichni rádi, že do nás zrovna nepraží slunce. Vystoupali jsme k obci Salgesch a již mírnějším stoupáním pokračovali výše do Varenu. Tady jsme kus nad silnicí viděli příhodně vysoký kámen, tak jsme na něj vylezli, trochu se tu porozhlédnout, třeba po městečku pod námi (obr. 70)…