5. den – Středa 22. července

Přes jazykovou hranici

… Z náměstí se dalo jít podél kostela a potkat tam i domek, který vážně vypadal tak, jak bych si představoval obydlí z 12. století (obr. 81 – samozřejmě tak staré nebude). Ony i místní střechy působily historičtějším dojmem, než všechny ty současné pálené tašky (obr. 82). Kus za kostelem stoupala cesta na kopec, podél ní bylo pár zajímavých dřevěných soch (obr. 83). Na kopci kdysi stál hrad Gestelnburg, ale dnes z něj nezbylo skoro nic. Když jsme vyšli až nahoru, byli jsme dokonce i nad střechou kostela (obr. 84). Tady Jára objevil jakousi díru do skály a začal tam lézt. A dost ho překvapilo, když na něj dole zareagovala fotobuňka a v podzemí se rozsvítila světla. Tak jsme si šli zahrát na jeskyňáře také (obr. 85). Asi o deset metrů dál jsme zase po kovových schodech vystoupili na povrch. Co má tahle atrakce znamenat, netuším.

Sešli jsme dolů a popojeli na kolech doslova za roh a tam jsme mohli obdivovat místní vodopád. Z vysoké skály padá voda do soutěsky a pod ní se dají dělat psí kusy ve snaze o různě nepoužitelné fotografie. Nebo pak doma zkoušet v počítači, co všechno ty snímky snesou. Několik praktických příkladů přiloženo (obr. 86 až 90)...