7. den – Pátek 24. července

Výhled na Matterhorn

… Lanovka za poslední rok poněkud podražila (informační dopis od cestovky uváděl cenu nahoru 25 CHF), protože jednosměrný lístek na přestupní stanici Trockener Steg stál 32 švýcarských franků a zpáteční lístek z této stanice na Klein Matterhorn dalších 42. Po sečtení cen docela nepříjemně vysoká suma, ale naštěstí byl Matterhorn aspoň vidět. A taky jsem předchozí večer vybral nějakou hotovost. Samotná cesta je rozkouskovaná do několika samostatných etap. První vede ze Zermattu (1608 m n. m.) na přestupní stanici Furi a odtud další kabinkovou lanovkou na Trockener Steg (2939 m n. m.). Kabinky jsou pro šest lidí, nás tam jelo pět (obr. 111), a je z nich pěkný výhled na okolní přírodu či osamělý domek (obr. 112).

Na této přestupní stanici už se změnil typ lanovky z kabinkové na kabinovou, což je poznat už ze samotného pohledu na dráhu lanovky (obr. 113). Protisměrně se tu pohybují dvě velké kabiny pro dvě stě pasažérů. A to včetně lyžařů a snowboardistů, protože lyžování na ledovci je možné celoročně. Cílovou stanicí této kabinové lanovky už je přímo Klein Matterhorn. Zatímco stanice lanovky je ve výšce 3820 m n. m., což z ní dělá nejvyšší kabinovou lanovku v Evropě, další kousek se vyjede výtahem a zbytek už po schodech. Po otevření dveří od výtahu jsme si připadali jako v mrazáku. Nebyl snad vyloženě mráz, ale vzhledem k vysoké rychlosti větru jsme měli občas problém i s takovými jednoduchými věcmi jako je třeba nádech.

Vyhlídková plošina je až na samotném vrcholu Klein Matterhornu ve výšce 3883 m n. m. a protější Matterhorn (obr. 114 – 4478 m n. m.) je z ní jako na dlani. Na vyhlídkové plošině se nachází také kříž (obr. 115) a pod ní ledovec, nad kterým nás před chvílí vezla lanovka (obr. 116). Takže ještě jednu společnou fotku (obr. 117) a přestávám cítit prsty, kterými ovládám fotoaparát. Výměna objektivu by pro mne byla těžko řešitelným problémem, takže výhled na lidi na nedalekém Breithornu (4164 m n. m.) trvale pokrytém ledovcem nepochází z mého fotoaparátu (obr. 118). Na plošině jsme nevydrželi ani deset minut.

Sjeli jsme výtahem zpátky a šli jsme si prohlédnout, co nabízí horní stanice místní lanovky. Cestou byl dobrý výhled na lyžaře, kteří se chystali na další sjezd dolů (obr. 119). Prohlédli jsme suvenýry, ale nic nekupovali, protože dole bude přece to samé levnější. Tady předběhnu a uvedu to na pravou míru. Zde neplatí česká praxe s výškovou přirážkou, protože se počítá, že už jsme u společnosti utratili nákupem lístků na lanovku. Takže čím jste výše, tím jsou ceny téhož zboží nižší. Dole v Zermattu si zájemce za totéž musí připlatit. Pak jsme to vzali lanovkou zase zpátky dolů a cestou zkoušeli fotit přes její sklo (obr. 120)…