8. den – Sobota 25. července

Ledovec

… Než jsme si s Martinem dostatečně prohlédli ledovec (obr. 191 a 192), Jára s Terkou už vystoupali zpátky na svah. My jsme je tedy šli následovat (obr. 193), ale zatímco shora jsou cesty krásně vidět, zespoda jsme je chvílemi pracně hledali nebo se drápali přes kameny kousek vedle nich. Přestože jsme zpátky šli jinou cestou, výhled se moc nelišil. Za námi se vzdaloval Aletschgletscher (obr. 194 a 196), na druhé straně údolí byly vidět tytéž hory (obr. 195). Takhle jsme došli až na rozcestí u vrcholu Riederfurky a odtud po známé cestě zpátky k v Riederalpu (obr. 197). Tady jsme zasedli do stejného podniku, kde si tři čtvrtiny z nás ráno dávaly kávu, a nastal čas posledního pozdního švýcarského oběda. O půl páté jsme sjeli lanovkou zpět do Mörelu (obr. 198) a protože jsme ještě měli časovou rezervu, zašli jsme zde na poslední švýcarské pivo.

Pak už jsme zamířili na odpočívadlo za městem, kde parkovala naše Karosa a kde kuchař Maty dokončoval poslední společnou večeři. Protože nebylo jasné, kdy se zase příště najím, bylo to poprvé, co jsem si dal i nášup. Pak už jen naposledy a důkladněji umýt zapůjčené nádobí a vrátit ho (obr. 199) a připravit se na dlouhou a únavnou cestu domů. Na závěr ještě došlo i na společné fotografování (obr. 200). Čtyřicet hlav jsem tam sice nenapočítal, ale je nás tam většina.

Hned, jak se dofotilo, nastoupili jsme a v 18:35 vyrazili na zpáteční cestu. Přes Brig, Visp, Sierre, Sion, Martigny, Saint-Maurice a Montreux, tedy s výjimkou první půlky první etapy přes všechno, co jsme tady stihli projet. Ještě jsme někdy po osmé hodině večer zastavili u jakéhosi nákupního centra, kde jsem se zbavil posledních švýcarských drobných, a pak už se pokračovalo dál. Krátce po deváté jsme míjeli Montreaux, vypadalo to, že jsme toho tu moc neprojeli. Pak už pokračovala jízda tmou. Bohužel, uvnitř autobusu se svítilo. Prý předpis EU. Zvláštní, že cestou tam jsem si toho nevšiml.

9. den – Neděle 26. července

Návrat

Německou hranici jsme překročili zhruba v 1:40 (je vidět, že jsem toho opět moc nenaspal). Při zastávce u jedné benzínové pumpy už se zřejmě odporoučel i startér a autobus s vlekem muselo pár lidí roztlačovat. (Terka mi pak poslala odkaz na novinový článek, který vyšel v pondělí po našem návratu, a ve kterém se uvádělo, že německá policie zabavila dánský autobus jako nezpůsobilý jízdy, poté co si všimla, že ho jeho pasažéři zkouší roztlačovat. Následovala důkladná technická prohlídka a bylo vymalováno. Vážně by to chtělo se zamyslet, čím jezdit do zahraničí.) V 8:30 jsme byli opět na území naší republiky. V Plzni vystoupila první část účastníků našeho zájezdu a pak jsme pokračovali do Prahy. Tam to pro mě byl fakt fofr. Autobus zastavil u Hlavního nádraží v 10:57 a já věděl, že vlak mi jede v 11:11. Takže se případně omlouvám, že jsem se skoro s nikým nerozloučil, ale nechtěl jsem dvě hodiny čekat na další spoj. Už to, že jsem stihl vysvobodit své kolo, pobrat všechna zavazadla a dostat se na správné nástupiště včas, považuji za malý zázrak. Pak opět následoval přestup v Nymburce a o půl druhé jsem byl zpátky na jičínském nádraží. Asi o pět minut později i doma.

---

Psáno v březnu 2010 na základě chabých útržků vydolovaných z paměti, materiálů obdržených od CK Nomád, jedné stránky formátu A6 s rukopisnými poznámkami, více jak 1700 fotografií a za vydatné pomoci internetových zdrojů (hlavně Google a Wikipedia). Pokud tu najdete nějaké nepřesnosti či vyložené chyby, dejte mi vědět. Snad je napravím. Kontakt na mě je na první stránce tohoto webu (tam se nejrychleji dostanete kliknutím na modré logo v levém horním rohu stránky).