Hlavní stránka Cestovní kancelář Nomád

Slarque – Od Ženevského jezera k Matterhornu 2009

21. Hora a mraky před západem slunce 22. Turisté ve vchodu do kempu 23. Západ slunce nad horami za jezerem 24. Ráno před kempem 25. Hrad Aigle ve vinicích

26. Vinice u Aigle 27. Hrad Aigle 28. Skupinka u hradu Aigle 1 29. Skupinka u hradu Aigle 2 30. Výhled do údolí

2. den – neděle 19. července

Ženevské jezero

… O něco málo později po „obědě“ jsme si dali večeři od našeho kuchaře. Pak následoval brífink, kde jsme se dozvěděli, kam máme dojet následujícího dne, kde bude autobus s polévkou, i co můžeme vidět cestou. Slunce se začalo schovávat za hory, což se zajímavě odráželo na pohoří Chablais, které začínalo hned za Le Bouveretem (obr. 21). Zmíněné pohoří z větší části leží ve Francii, ale jeho nejvyšší vrcholy jsou ve Švýcarsku a jeho severní hranici tvoří právě Ženevské jezero. Takže večerní procházka po kempu s fotoaparátem stačí (obr. 22). Snad jen zapadající slunce je lepší fotit za kempem, aby nebyly v cestě zbytečně ploty (obr. 23). Nějací haranti sice dělali večer v kempu bordel, ale pak už byla noc relativně klidná.

3. den – pondělí 20. července

Cesta na jih

Ráno se ukázalo, že včerejší oblaka jsou pryč a obloha byla krásně modrá. Hory Chablais nad kempem nasvícené ranním sluncem vypadaly krásně (obr. 24). Po snídani jsme poskládali stany a naložili věci do autobusu, pak nezbývalo než vyrazit na cestu. Ačkoli jsme startovali všichni tak nějak společně, za chvíli nás bylo jenom pět. K naší čtyřčlenné skupince se přidala ještě Blanka. Vyrazili jsme podél řeky Rhôny a drželi jsme se jejího břehu. Takhle jsme minuli městečko Vouvry a trasu jsme změnili až před městem Aigle, které jsme nechtěli minout. Překročili jsme tedy Rhônu (a tím se automaticky ocitli opět v kantonu Vaud) a vyrazili jsme projet městem.

Podařilo se nám tady nikam nezabloudit a při výjezdu z města jsme mezi vinicemi zahlédli hrad Aigle, ke kterému jsme si to zamířili (obr. 25). Vinice byly na všech stranách vzorně upravené (obr. 26) a cesty mezi nimi nás dovedly až k samotnému hradu, kam z opačného směru o něco později dorazil i náš hlavní peloton. Hrad byl každopádně zavřený a čekat, až otevřou, se nám nechtělo. Tak jsme si udělali pár fotek s hradem (obr. 27 až 29) a pokračovali dál. Zatímco peloton směřoval na silnici k Ollonu, my vyrazili po cestě značené značkami pro pěší turisty. Vůbec jsem nevěřil, že to půjde projet, ale naštěstí jsem se mýlil. Po strmém výšlapu jsme se za chvíli ocitli na krásné silničce s výborným výhledem na celé údolí řeky Rhôny pod námi i na vrcholy pohoří Chablais na protější straně (obr. 30)…