5. den – úterý 28. srpna

Pisa, Lucca

... Stromy osázená věž Torre di Palazzo Guinigi (obr. 121) by stála za návštěvu a kdyby hodinky neukazovaly, že už nezbývá moc času, neodradilo by mne ani 3,50 za vstupné. Škoda, šlo se dál. To konkrétně znamená katedrálu San Martino (obr. 122 až 125) s fasádou ze zeleného a bílého mramoru osázenou zvláštně zdobenými sloupy.

Jako pozdní oběd posloužil tuňákový sendvič a šlo se na hradby. Pohledy na město z hradeb nejsou až tak lákavé (obr. 126 a 127 – na tom druhém si všimněte žlutého autobusu, nic delšího by se v městských uličkách nevytočilo), pohled ven byl zajímavější (obr. 128). Krátce po šestnácté hodině opouštíme Luccu a v půl šesté dorážíme do Mariny di Bibbona.

To ovšem nebylo ještě pro tento den všechno a tak ve 20:00 vyrážíme autobusem na společnou večeři. Zájemců bylo z celého zájezdu něco málo přes 80, takže jel náš autobus doplněný ještě o skupinku lidí z jednoho z těch dalších dvou. Druhá část jela o pár dní později. Asi po 20 minutách dorážíme do restaurace, kde nás čekají tři velké prostřené stoly. Už opět jel i Martin a všechno jídlo a pití nás vyšly na 19 eur na osobu.

Na stolech byly připraveny lahve s vodou perlivou i neperlivou (v Itálii je to obráceně a perlivá je tedy označená modře, neperlivá červeně), vínem červeným i bílým. Zasedli jsme (obr. 129) a po chvíli dorazil první chod (obr. 130). Směs vařených krup, sýra a rajčat doplněná bazalkou a olivovým olejem by mne doma moc nenadchla a nejspíš bych to ani neochutnal. Tady jsem to zdlábnul, jen se zaprášilo...