3. den – neděle 7. září

Do Umagu a zase zpátky

... Značka vedla po zpevněných cestách a na asfalt jsme se dostali pouze občas a jen na chvíli (obr. 21). První krize přišla někde mezi Vabrigou a Tarem, kde jsme sjeli z cyklistické značky a pak na křižovatce nemohli přijít na to, kam máme jet. Nakonec jsme vykufrovali správným směrem a už po silnici sjeli k mostu přes deltu řeky Mirny a za chvíli jsme byli v Novigradu. Cesta dál už byla cyklisticky neznačená (obr. 22) a stalo se třeba, že jsme zajeli při pobřeží do nějakého kempu, na jehož druhé straně nás čekal plot. Nakonec jsme dorazili do Umagu už převážně po silnicích.

V Umagu přišla pauza na oběd (já s Martinem v restauraci, Viki se stravovala z vlastních zásob na lavičce v parku) a pak už byl nejvyšší čas to otočit a vyrazit na zpáteční cestu. Z Umagu do Novigradu (obr. 23) už jsme si nezajížděli do žádných kempů a v centru Novigradu jsme si dopřáli pauzu na zmrzlinu. Pořádnou porci zmrzliny (obr. 24 a 25).

Ani z Novigradu jsme se nevymotali moc rychle, ale nakonec jsme nějakou silnici, co opravdu vedla z města, našli. K Antenalu (obr. 26), přes most a vzhůru k Taru. Obloha se zatáhla a mně nedalo moc práce přemluvit Viki a Martina, abychom se vykašlali na příbřežní kličkování a střihli to přímo po silnici do Poreče. Když už jsme na té silnici byli, projeli jsme i Porečí a stále buď po silnici, chodnících či stezkách vedle silnice projeli kolem všech odboček v Plavé Laguně až dokud jsme neviděli směrovku na hotel Delfin v Zelené Laguně. Tou dobou už drobně pršelo. Najeli jsme něco přes 94 km a měli jsme toho celkem dost.

Po nezbytné sprše jsem jen tak tak stihl doběhnout koupit nějakou flašku (samoobsluha měla otevřeno do 20:00 a já tam dorazil asi o pět minut dřív) a pak už následovala večeře a obvyklý večerní program (do kterého se přiřadily i žolíky a pexeso). Na moře tentokrát nedošlo, ale mně to nějak nechybělo.

4. den – pondělí 8. září

Motovun Nemotovun

Ráno probíhalo víceméně stejně jako to předchozí. Jen nám navíc delegátka Saturnu ukázala esemesku z cestovky, kde se psalo, že nemáme nárok na pokoj s balkonem. To nás s Martinem celkem slušně nakrknulo, osm stovek jen tak nevyhazujeme. O deváté jsme od „průvodce“ dostali informaci, že máme jet opět přes Poreč, tam zahnout na Antonci, přes Višnjan pokračovat až do Motovunu a několik možností, kudy se z Motovunu vrátit zpět do Zelené Laguny.

Cesta do Poreče (obr. 27) ještě proběhla tak nějak podle plánu, ale kde a kam se z města vymotat? Nějakou silnici, co vedla pryč jsme našli, ale kam směřovala, jsme nezjistili. Po chvíli z ní uhýbala jakási cyklistická značka.

Tak jsme po ní vyrazili místy, kde podle naší mapy ani žádná cesta vést neměla. Říkali jsme si, že uvidíme, kam až nás to dovede a že stejně nevíme o žádném důvodu, proč jezdit zrovna do nějakého Motovunu. Tak jsme jeli lesně-polní stezkou přes Varvari, Radoši, Filipini (obr. 28) a Jehnići (obr. 29 a 30)...