Chtěl jsem jet i podesáté s cestovní kanceláří S.E.N. a Toskánsko byla jediná možnost v jediném termínu, kdy jsem v práci mohl dostat dovolenou. Jinak mi tento zájezd nepřipadal moc zajímavý. Druhým nezanedbatelným faktorem byl Martin, se kterým jsme se čistě náhodou potkali na dovolené v Chorvatsku a zopakovali si to o rok později na Korfu. Martin byl na tento zájezd přihlášený už od jara.
Převzato z katalogu CK S.E.N. na rok 2007:
Cestovní kancelář zájemcům ještě nabízela zprostředkování zapůjčení povlečení. Kdo nechtěl s sebou vozit vlastní, mohl si za 8 eur půjčit místní.
Dovolené s ubytováním na jednom místě bývají volnější a každý si většinou může dělat, co chce. Tady se to ovšem moc nepraktikovalo. Pár lidí z našeho autobusu sice hned v Praze hlásilo, že nepojedou na Elbu, ale jinak to vypadalo, že téměř všichni jezdili každý den po doporučených trasách. Možnost výběru byla snížena tím, že se většinou někam dojelo autobusem, vyložila se kola, my se trochu projeli, vrátili se zpátky, naložili kola a jeli domů. Takže to nakonec nebylo moc volné. Většinou byly stanoveny dvě doporučené trasy (kratší a delší) a nebylo moc možností, jak si je upravovat.
Počasí bylo po celou dobu stabilní – teplé a slunečné. Pouze v pátek ráno drobně zapršelo, ale to bylo ještě před tím, než jsme vyjeli na naši poslední trasu. Bundy a pláštěnky naštěstí zůstaly zbytečnou přítěží v zavazadlech. S deštěm a ochlazením jsme se setkali až při návratu domů.
Co se týká cyklistické části, není nač si stěžovat. Nejvíc se mi líbily trasy po Elbě a Monte Argentariu, ale také třeba lesní silnice, po které jsme kličkovali poslední den, stála za projetí. Hlavní vedoucí Pavel měl všechny trasy projety a na jeho informace se dalo spolehnout.
S výjimkou jihu poloostrova Monte Argentario byly všechny silnice ve velmi dobrém stavu. Větší problémy nebývaly ani s dopravním značením. Občas byl sice trochu problém vymotat se správným směrem z nějakého města, ale jinak byly odbočky většinou přehledně a logicky značeny.
Fyzicky náročné to tentokrát moc nebylo. S Martinem jsme si sice dali ze začátku pár vrchovkářských etap, ale normální doporučené trasy se podobným místům spíše vyhýbaly. Celkově jsme toho za ten týden najezdili až překvapivě málo.
Zato se stravováním byly značné problémy. Doporučuji vzít si s sebou zásoby aspoň na několik jídel. První dny jsme totiž odjížděli dříve, než místní obchodníci otevřeli krámy a vraceli se až po tom, co je zavřeli. Značná část restaurací je v Toskánsku v srpnu zavřená z důvodu dovolených. U zbytku musí člověk počítat se siestou, takže oběd se nesmí odkládat, nebo z něj bude večeře.
Naprosto nespokojený jsem byl se stylem ubytování. Italové nás rozhodili po celé ploše jejich areálu, takže veškerá společnost, ve které jsme trávili večery, bylo osazenstvo našeho apartmánu. Jinak by si člověk musel s někým předem domluvit, kde a kdy se sejdou.
Areál samotný měl velikost normálního města. První dny bychom bez mapy netrefili ani od autobusu na pokoj. V areálu byly obchody, banky, lékárna, bankomaty, restaurace, pizzerie, bazény, služebny policie, kostel a spousta dalších zařízení. Pokud se ale člověk nedomluvil italsky, téměř se nedomluvil vůbec. Šlo se pouze doukazovat.
Překvapilo mě, že zřejmě ani mladí Italové neovládají alespoň základy angličtiny. Ve větších městech to sice bylo lepší, ale ani tam to nebyla žádná sláva.
Prohlídky měst (Siena, Pisa, Lucca) byly omezeny zhruba tříhodinovým časem. Zatímco u Sieny mi to přišlo tak akorát, u Pisy to bylo buď málo (pokud si někdo chtěl vystát frontu na šikmou věž, neměl šanci) nebo moc (ostatní případy), u Luccy mi ten čas přišel jednoznačně nedostačující.
A nakonec ještě jedna organizační výtka. 120 lidí je v případě podobného zájezdu příliš vysoké číslo. S výjimkou Elby tedy naprosto nechápu, proč všichni jezdili každý den to samé. Vždyť by neměl být problém rozhodit zájezd na dvě tři skupinky, které by si vzájemně nepřekážely. Toskánská městečka vypadají, jakoby s turisty nepočítala a třeba jediná otevřená restaurace v takových místech stačí tak maximálně pro dvacet lidí, ale spíš ještě méně.
Za celou dovolenou jsem ujel 298 km a v sedle jsem strávil 17,75 hodiny.
