Ostrov Korfu se v nabídce cestovní kanceláře S.E.N. objevuje každým rokem. Navíc za poměrně zajímavou cenu. Měl jsem ovšem na paměti nepříjemné zážitky z Kréty, která mě ani moc nezaujala. Korfu jsem pak bral jen jako další z řeckých ostrovů. Z omylu mne vyvedl až Ondřej – vedoucí zájezdu v Chorvatsku 2005. Tak jsem nastudoval nějaké základní informace o nejzelenějším z řeckých ostrovů a rozhodl se, že to zkusím.
Převzato z katalogu CK S.E.N. na rok 2006:
Pro úplnost ještě připojuji informace o cenách stravy a ubytování na trajektu:
Na trajektu byly čtyřlůžkové kajuty (2 palandy) s vlastní sprchou i záchodem rozděleny na vnější a vnitřní (rozdílem tedy bylo pouze okénko či jeho nepřítomnost). Cena pro jednu osobu na jednu cestu činila 930,– Kč u vniřtní kajuty a 1.290,– Kč u kajuty vnější. Jelikož už jsem na několika trajektech nocoval, přišlo mi to jako zbytečně vyhozené peníze. Zatím vždycky stačil vlastní spacák, proto jsem s sebou nebral ani doporučenou karimatku.
V místě ubytování byla k dispozici jídelna. Zájemci si mohli zaplatit pouze snídaně (600,– Kč), pouze večeře (2.000,– Kč), či polopenzi (2.500,– Kč) na celou dobu pobytu. Ve všech apartmánech se nacházely plynové nebo elektrické vařiče, takže tu byla i možnost vlastního vaření. Já jsem sice nevyužil ani jedné z nabídek a stravoval jsem se v místních restauracích, ale zaplatit si polopenzi bych s klidem doporučil (minimálně to vyjde výrazně levněji).
Dovolená s ubytováním na jednom místě má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se člověk jednou ubytuje a až na konci si všechny věci sbalí, takže tyto činnosti není třeba opakovat každé odpoledne a každé ráno. Další výhodou je, že si každý může na libovolný den naplánovat jakýkoli program. Program v katalogu je pak čistě orientační, protože kterákoli trasa se dá libovolně přesunout. Není nutné někam jezdit, když se vám nechce, jděte třeba na celý den na pláž. Stejně tak tu byla nabídka fakultativních poznávacích výletů po ostrově, ať už autobusem nebo lodí. Takže stačilo přihlásit se, zaplatit a mohli jste si od kola odpočinout a přitom i něco zajímavého vidět. Největší nevýhodou je potom fakt, že po pár dnech máte projeté všechny tři silnice vedoucí z místa ubytování a začátky a konce jednotlivých dalších tras vás potom už moc nebaví.
Někteří tedy viděli všechno, co je nabízeno v katalogu, ostatní jen to, co je zajímalo. Za dobu, kterou jsme na ostrově strávili, nebyl nejmenší problém projet ostrov úplně celý.
Důležitým faktorem každé dovolené bývá počasí. Můžu řici, že nám vyšlo. Jeden den dopoledne sice trochu pršelo, ale to se dalo zvládnout i bez bundy. Předposlední den odpoledne přišla bouřka, ale to už většina cyklistů byla zpátky. Poslední den nám počasí předvedlo průtrž mračen s přívalovým deštěm, ale to bylo v době, kdy ještě nikdo nevyjel. Na nejdeštivější z řeckých ostrovů si tedy nemůžeme stěžovat.
Převážně bylo slunečné a teplé počasí, přičemž teplo bylo na rozumných hodnotách. Žádná tropická vedra jako o pár měsíců dříve v Čechách.
Cesta na ostrov i zpět je spojena s celkem dlouhou plavbou trajektem. Jaderské moře je ale většinou klidné, takže obavy z mořské nemoci můžete nechat doma. Navíc na lodi se můžete kdykoli jít projít a cesta autobusem až na jih Itálie by člověka zničila víc.
Samotný pobyt na ostrově byl pohodový, ubytování slušné, jídlo chutné, místní obyvatelstvo vstřícné a o žádných větších problémech vlastně nic nevím. Občas se sice tak úplně neshodovala realita s mapou, ale to bohužel není nic výjimečného.
Pláží je na ostrově obrovský výběr a voda je všude čistá, někde až průzračná. I památek je na ostrově celkem dost, ale informace o nich hledejte někde jinde, já se jim úspěšně vyhýbal. Co se týká obdivování přírody, tak informace o nejzelenějším z řeckých ostrovů je nejspíš pravdivá. Zato focení divoké zvěře tu nejspíš nedopadne.
Silnice jsou většinou v dobrém stavu, dá se tu jezdit i na silničním kole. Doporučoval bych ale spíše univerzálnější kolo krosové, příznivci horských kol tu pro ně také občas najdou vhodné cesty. Největší slabinou mapy bylo dělení silnic pouze podle povrchu vozovky. Provoz na hlavních silnicích byl místy opravdu hustý a z mapy se nedalo poznat, které silnice jsou vedlejší. Naštěstí jsme tyhle informace ale většinou měli od vedoucího zájezdu Mirka. Takže nakonec byla nejhorší orientace v hlavním městě, kde byla spousta jednosměrek, ze kterých byl občas problém dostat se do požadovaného směru.
Na ostrově možná platí nějaké dopravní předpisy, ale málokdo je dodržuje. Předjíždění přes dvě nepřerušované bílé čáry je spíš pravidlem než výjimkou. Znamení o změně směru jízdy občas někdo dá, ale většina aut prostě rovnou zahne. Snad jen červená na semaforech na řidiče zabírá. Bohužel není ani nic výjimečného (hlavně v Kerkyře), že vás někdo myškou předjede a okamžitě zastaví. Tím vás celkem spolehlivě sundá z kola.
Sever ostrova je hornatý, na nejvyšší horu vede silnice. Vrchaři si většinou myslí, že je nějakých 906 metrů nevytrhne, ale silnic, na kterých se člověk slušně zapotí, je tu dostatek. I pobřežní silnice jsou spíš takové houpačky, než aby šly vodorovně. Jih je naproti tomu rovinatý, takže kola polykačů kilometrů si ostrov nejspíš projedou až úplně na jih. My jsme tento směr většinou vynechali.
Myslím, že jsem toho najezdil víc, než byl běžný průměr, ale ani jednou jsem jízdou na kole nestrávil víc než čtyři hodiny. Jistě, rád jezdím rychle a radši stoupnu do pedálů, než bych zbytečně přehazoval, ale cykloturistika nejsou závody. Ti pomalejší toho buď ujedou méně, nebo jim to bude trvat déle, ale proč se honit, tohle je přece dovolená. Pokud máte kolo, určitě se nemusíte podobné dovolené bát.
Za celou dovolenou jsem ujel 460 km a v sedle jsem strávil 23,5 hodiny.
