OD BALTU NA JADRAN 2011

Proč právě od Baltu na Jadran

Petr Chaloupka v rámci oslav 20. výročí cestovní kanceláře S.E.N. vymyslel projekt 6 x 1000 aneb 6 x 1000 kilometrů na 6 kontinentech. První na řadě byla právě evropská etapa, v rámci níž bylo v plánu odjet od jednoho moře a dojet ke druhému. Pokud možno tak, abychom na kolech ujeli minimálně 1000 km. A rozhodně to byla vhodná trasa pro otestování vlastních fyzických možností před přihlášením na mnohem zajímavější (ovšem i mnohem dražší) zájezdy po zbytku světa.

V práci mi to prošlo, i přestože už jsem plánoval druhou dovolenou na začátek října. Takže jsem se hned prvního března přihlásil. Obzvlášť když mi cestovní kancelář jako účastníkovi jedné ze svých prvních sezón nabídla 15% slevu z ceny zájezdu.

Co cestovní kancelář nabízela

V katalogu i na webu byly pouze rámcové informace, takže je ani nemá smysl kopírovat. Každopádně jsme za 14 999 Kč měli strávit 13 dní cestou z Prahy k Baltu, přes Německo, Rakousko a Itálii k Jadranu a zase domů. V ceně byla autobusová doprava, 12krát ubytování pod střechou se snídaněmi, služby průvodce, mapy, tričko a služby cyklomechanika.

Jak to probíhalo

Byli jsme takoví průzkumníci a částečně jeli územím, kde nikdo z cestovní kanceláře před námi nebyl. Většinou jsme znali název a adresu cílového města a hotelu (či jiného ubytovacího zařízení) a existovalo více možností, kudy se tam dostat. Byly dohodnuty časy a místa, kde bude parkovat náš autobus (většinou někde před nádražím), kdyby v něm kdokoli cokoli potřeboval. Nebyl problém třeba strávit polovinu cesty v autobusu a pak si jen v klidu dojet zbytek trasy. Nebo opačně to v případě únavy či jiných potíží v půlce zabalit a nechat se odvézt do hotelu.

V Německu byl naplánován zhruba 400 km dlouhý autobusový přejezd, abychom překonali nějaké „nudné německé roviny“. Podruhé nás autobus vyvezl na Brenner, takže jediný větší kopec v cestě jsme také nešlapali sami. Jelo se převážně k jihu, ale z přímého směru jsme více či méně uhýbali podle toho, kde se Petrovi pro nás povedlo zajistit ubytování. Jeli jsme totiž uprostřed turistické sezóny a všude jsme potřebovali ubytování pro dvacet lidí na jedinou noc.

Jaké bylo počasí

Počasí strašilo hned na začátku. Silný déšť nás chytil na severu Německa ještě během naší cesty autobusem k Baltu. Ani ten nás nepřivítal lépe než vydatnou přeháňkou. Další liják jsme zažili následující večer, ale byl jsem mezi těmi šťastlivci, kteří už ho sledovali jen z okna hotelu. O další dva dny později se mi podařilo během minuty promoknout skrz naskrz cestou mezi autobusem a hotelem. Jinak bylo převážně slunečno. V některých úsecích jsme se trochu prali s větrem. Pak byl zatažený a trochu deštivější až první den, kdy jsme sjížděli z Alp do Itálie. Takže na kole jsem zmoknul pouze trochu v Bolzanu a okolí. Vzhledem k tomu, jak šílené počasí panovalo v létě 2011, se to dá považovat skoro za zázrak.

Jaké jsou celkové dojmy

Mé kolo bylo úplně nové, před dovolenou mělo najeto jen 200 km a těsně po garanční prohlídce v servisu putovalo se mnou na dovolenou. Technické problémy jsem tedy žádné nečekal ani neměl.

Petr nám vždy doporučil, kudy máme jet do cíle příslušné etapy. Výjimkou byla jen první trasa, kdy jsme neměli mapy a nevěděli téměř nic, kromě jména a adresy hostelu. Ve větších městech byl problém náš hotel vůbec najít. Takže další ročník už snad může počítat s dojezdovými podrobnými mapkami, jak najít své ubytování. Některé adresy či názvy hotelů nic neříkají ani místním a třeba naše ukázkové bloudění po Trentu by asi nikdo další absolvovat neměl.

Mapy byly různých zdrojů i kvalit. Začínali jsme s barevnými kopiemi (nejspíš z Google Maps), jednou jsme dostali jen černobílou. Pak se přešlo na zdarma šířené mapy z turistických informací. Občas podle nich šlo celkem jezdit, jindy si člověk připadal, že bez nich by to bylo úplně stejné.

Německé cyklostezky byly celkem slušně značené, řidiči aut nám při křižování naší stezky se silnicí dávali přednost (vím, že to v Čechách zní neuvěřitelně!), a kde stezka nebyla, dalo se jet po silnicích. Rakušané nám víc zakazovali, než povolovali. Je hezké, že mají cyklostezky podél každé řeky, ale pokud se k ní chcete dostat, pořád jen objíždíte nějaké zákazy vjezdu pro cyklisty. A na druhé straně byla zase cyklostezka zavřená a museli jsme jet po silnici. Italské cyklostezky mají kvalitnější povrch než libovolný úsek kterékoli české dálnice. Není divu, že místní tam jezdí převážně na silničních kolech. Sice na nich všude jsou značky, podle kterých nikdo nesmí jezdit rychleji než třicítkou, ale podle všeho si z nich nikdo nic nedělá. Na každém křižování stezky se silnicí mají cyklisté stopku.

Ubytování bylo každý pes jiná ves. Od běžných turistických ubytoven až po značně luxusně působící hotely. Kupodivu jsem se v italských hotelech vyspal hůře než v severnějších končinách. Občas se spalo v pokojích po dvou, jindy po třech, čtyřech i více. Až na pár výjimek jsme většinou v hotelu i večeřeli. Cestou se většinou dalo koupit něco k jídlu a k pití, čemu se třeba říkalo oběd. K pití se největší oblibě těšil radler, což je typicky německý mix piva a limonády. Ale vzhledem k názvu (německy Radler = česky cyklista) se není čemu divit.

Domorodci nám většinou ochotně poradili, občas dokonce, i když jsme to vůbec nepotřebovali. Ochota Italů byla samozřejmě mnohem nižší, a jak už místní nemluvili německy, zvětšovaly se komunikační potíže. Což samozřejmě neplatí o Benátkách, kde vědí, že žijí z turistů.

Všichni pohromadě jsme snad nejeli nikdy. Často jsem jezdil jen ve trojici s manželským párem Petrem a Sváťou, jindy nás byla větší skupinka, nebo jsem aspoň já vyjel s jinou partou. Náš šéf Petr většinou absolvoval na kole první polovinu trasy a pak nám jel s řidičem zařídit další nocleh. Občas nám pak oba vyráželi od hotelu naproti na kolech.

Jelikož si plánovaný cyklomechanik dva dny před naším odjezdem zlomil ruku, jelo se bez něj a Petr vzal náhradní kolo. Kdyby to nestačilo, byl ochoten půjčit i svoje. Náhradní cyklomechanik dorazil autem o šest dní později. A přivezl s sebou i další pivo, neboť řidič našeho autobusu podcenil splávek některých účastníků zájezdu.

Všechno dobře dopadlo, takže plánuji v projektu 6 x 1000 pokračovat. A snad příště dostaneme i to tričko. ;-)

Statistika na závěr

Za celou dovolenou jsem ujel přes 1176 km a v sedle jsem strávil zhruba 66 hodin a 40 minut (hodnoty ze začátku září jsem přehodil na začátek tabulky).